close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Leden 2013

První let

20. ledna 2013 v 12:17 | tmobilek89 |  Cestování
Do Dublinu se sice můžete dostat kombinací autobus-trajekt, ale čeká vás cesta delší než 24 hodin. Dala jsem proto přednost letadlu, i když jsem v životě neletěla. Letět se dá jak z Vídně, tak Prahy, ale nejbližší letiště pro mě je letiště v Katowicích, odkud odlétá do Irska společnost Ryanair, se kterou jsem letěla i já. Cesta od nás do Katowic trvá méně než dvě hodiny. Po cestě nás sice zastavili policisté, aby nám zkontrolovali doklady, ale vše proběhlo v pořádku, takže jsme na letiště dorazili asi hodinu a něco málo před plánovaným odletem.

Ještě nikdy jsem nebyla sama někde mimo domov více než dva týdny a možná ani to ne. Takže loučení bylo velmi těžké a na letiště se mnou jeli jen taťka a přítel. Taťka řídil a přítel mě aspoň uklidňoval a poskytoval informace, co mě na letišti čeká, ať zbytečně nezmatkuji, protože sám už několikrát letěl.

U letiště se dá bez problémů zaparkovat. Když jsme přijeli, bylo -5°C. To se není ani čemu divit, když byl leden, ale nesněžilo, tak jsem měla dobrý pocit, že pro let jsou zdá se přívětivé podmínky. Letiště je rozdělené na terminál A a B. Podle světelných cedulí uvnitř letiště jsme zjistili, že mé letadlo letí z terminálu A a u které přepážky se mám odbavit. Na přepážce jsem odevzdala velký kufr, který nesmí přesahovat váhu 20kg. Mé zavazadlo mělo kolem 13kg, takže jsem neměla obavy. Na vytištěnou letenku jsem dostala nálepku ohledně mého zavazadla.

Necelou hodinu před plánovaným odletem jsem se rozloučila a šla do odletové haly. Paní mi zkontrolovala nejprve letenku a pustila mě dál k pásu. Vzala jsem si bedýnku, kde jsem dala kabát, doklady, které jsem měla v ruce a vedle i příruční zavazadlo - batoh. Co se týká příručního zavazadla, musí splňovat následující požadavky:
Věci jsem poslala přes černý "mystery box" a sama jsem prošla rámek. Vrátili mě zpátky a nechali mě vyndat notebook z batohu do bedýnky a také jsem si musela zout boty.

Po prohlídce mi byly zkontrolovány doklady a pak už na mě čekala menší odletová hala se spoustou lidí a pár obchůdků. Čekala jsem půlhodiny, než se nad jedněmi dveřmi ven na světelné tabuli objevil nápis Dublin s časem odletu 14hod. Postavila jsem se do řady a čekala, až se otevřou dveře, abychom se mohli přesunout do autobusu, který nás odvezl o kousek dál k letadlu.

Po schodech jsme nastoupili do letadla. Jelikož jsem se držela hesla: 'Drž se davu,' nastoupila jsem přes zadní část letadla a musela se velmi nesnadno dostávat skrz celé letadlo až dopředu, jelikož jsem seděla v páté řadě. Příruční zavazadlo včetně kabátu jsem si dala do boxu nad hlavou a s sebou jsem si vzala pár potřebných věcí.

Vedle sebe jsme vždycky seděli tři, takže záleží na každém, zda zvolí výhled z letadla, nebo snadnější průchod do uličky. V letadle jelo spoustu dětí, takže tam bylo velmi živo. Asi ve tři čtvrtě na tři se letadlo projelo po ranveji a během pár minut s postupným zrychlování jsme zlétli.

Jelikož to byl můj první let, nebyl to zrovna příjemný pocit, když bylo letadlo nakloněno, ale když už se ve vzduchu ustálilo a já mohla venku sledovat, jak letíme nad mraky, tak už to bylo lepší. Párkrát jsem polkla, abych vyrovnala tlak v uších. Občas se to s námi zahoupalo, takže jsem měla nejistý pocit, ale to má snad každý, kdo poprvé letí a očekává snad to nejhorší, co se jen může stát.

Letušky nám zatančili svůj "taneček", aby nám ukázala únikové východy a postup v případě nenadálých situací. Celou dobu projížděly s vozíkem napříč letadlem a nabízely občerstvení za příplatek.

Jelikož let do Dublinu z Katowic trvá asi 3 hodiny, četla jsem si, chvíli podřimovala nebo jen tak koukala z okna, jelikož jsme byli nad mraky, sluníčko svítilo velmi zostra, a tak mi bylo příjemné teplo.

Pár minut před příletem nám kapitán oznámil, že za chvíli budeme přistávat, abychom se připoutali. Postupně jsme se zas klesali pod úroveň mraků, a tak se mi naskytl nádherný pohled na irskou krajinu.

Něco málo po čtvrté hodině jsme přistáli a až na lehce zakodrcání při dosedání letadla, bylo vše v pořádku. Vystoupili jsme po schodech z letadla a zamířili velmi dlouhým koridorem ke kontrole pasů. Po kontrole jsem společně s davem zamířila do haly, kde jsem u označeného pásu světelnou tabulí počkala na své zavazadlo. Jelikož jako jediné bylo obaleno ve fólii, poznala jsem ho ihned.

Počasí v Dublinu bylo obdobné jako u nás, jen bez sněhu. Před letištěm už čekalo několik autobusů. Do centra Dublinu se můžete dostat několika linkami:
  • autobusem 747 za 6euro, která vyjíždí každých 15 minut,
  • obvyklou linkou 41 nebo 16A za 2.20euro,
  • nebo the Aircoach Express Bus, který staví hned u východu z letiště a doveze vám do centra za 7euro. Vyjíždí také každých 15 minut.
Poslední variantu jsem zvolila i já, protože jsem nemusela čekat. Při kupování lístků mi pán oznámil, že pokud chci jet na Merchants Quay (kde se nacházel můj hostel), je nejlepší vystoupit na zastávce Trinity College a odtud jít pěšky. Cesta trvala asi půl hodiny.

Dál jsem se musela dostat k hostelu za pomocí mapy, svého orientačního smyslu a také velmi ochotných kolemjdoucích, kteří mi radili i sama bez nutnosti požádání. Nebyl tak problém najít hledaný hostel Four Courts.

Více: zde.

Přihláška na Erasmus aneb bez byrokracie to prostě nejde

20. ledna 2013 v 11:52 | tmobilek89 |  DIT
Vyjet s Erasmem do zahraničí není jen tak. Už od začátku jsem od ostatních slyšela, že než vůbec do zahraničí odjedu, čeká mě zdánlivě nekonečné kolečko vyřizování a pobíhání po různých odděleních školy. Nenechala jsem se však odradit a rozhodla jsem se do toho pustit.

Jelikož jsem již od poloviny prosince věděla, že si budu bakalářské studium na FITu prodlužovat do 4. ročníku, rozhodla jsem se využít času, který mi poskytoval poslední semestr, kdy bych měla mít již všechny zkoušky splněné, a začala jsem zjišťovat informace o programu Erasmus. Dříve či později jsem měla v plánu se tohoto programu zúčastnit a podívat se, jak to chodí na jiné univerzitě.

Během ledna se konala informační schůzka na FITu ohledně Erasmu, kde nám rozdali materiály s informacemi, představili nám, co obnáší takový studijní pobyt a od studentů, kteří se toho zúčastnili, jsme se dozvěděli užitečné rady, jak na zahraniční škole přežít, ale hlavně jak si to tam pořádně užít.

Ze seznamu nabízených univerzit jsem si během zbytku ledna vybrala 4, které jsem vyplnila do přihlášky (zde). Uzavírka byla v polovině února.

Výběrové řízení

Asi dva týdny poté se konalo výběrové řízení. Byla jsem trochu nervózní, protože jsem nevěděla, co mám od ní očekávat. Musím však přiznat, že opravdu není, čeho se bát. Mailem mi přišly informace, do které místnosti a kdy se mám dostavit. Ti, co neprokázali znalosti angličtiny (či jiného jazyka) certifikátem, byli přezkoušeni. Z jejich reakcí jsem se dozvěděla, že je příliš netrápili. Ptali se na základní informace ohledně nich a proč a kam chtějí jet. Jelikož mám certifikát FCE, šla jsem přímo ke komisi, která se mě zeptala, kam chci jet a co tam chci studovat. Divili se, že hodlám studovat na zahraniční škole jen předměty a nechci tam dělat bakalářku, i když budu v posledním ročníku. Jelikož už jsem měla rozpracovanou bakalářku, přišlo mi zbytečné začínat jinou, či si shánět na dané škole někoho, kdo by mě vedl, i když o daném tématu příliš neví. Pak jen zmínili, že mám velmi dobré studijní výsledky, a proto můžu s jistotou počítat, že mi studijní pobyt schválí a přiřadí mi první univerzitu, kterou jsem do přihlášky uvedla (http://www.dit.ie/). Vtipně ještě pronesli, že doufají, že tam nebudu muset míchat maltu apod., jelikož jsem si vybrala na Dublin Institute of Technology (DIT) fakultu Civil and Building Services - obor Computing (zde). Během týdne přišel mailem dokument s přiřazenými univerzitami pro každého. Téměř každý se někam dostal.

Vyřizování dokumentů na zahraničním oddělení

Ta nejsnazší část byla za mnou. Pak následovalo vyplňování Application Form - přihláška ke studiu. Na studijní oddělení jsem si vyžádat Transciption of Record - výpis známek studia na FITu. Oba dokumenty jsem nascenovala a poslala mailem do Dublinu (dokumenty: zde, odeslat na: erasmus@dit.ie). Následně jsem vyplnila Learning Agreement - smlouva o náplni studia (stačí první strana). Vyřizování tohoto dokumentu mi trvalo téměř půl roku, jelikož odezva z Dublinu byla často velmi pomalá. Také jsem se stále nemohla domluvit s koordinátorkou z Dublinu, z jakých modulů si můžu předměty vybírat. Je velmi vhodné před samotným vyplňováním Learning Agreement napsat přímo akademické koordinátorce. V době vyřizování přihlášky jím byla Susan O'Shaughnessy (susan.oshaughnessy@dit.ie). Aktuálním koordinátorem je však Thomas Dunphy (tom.dunphy@dit.ie), který vám poskytne potřebné informace ohledně tohoto dokumentu. Po několika neúspěšných výběrech jsem si nakonec zapsala dva předměty, které mi doporučila - English for Academic Purposes (zde) a Irish Cultural Studies (zde). Tyto předměty jsou vyučovány v rámci DIT, takže je možné si je vybrat bez ohledu na studovaný obor. Dále jsem si vybrala ještě dva předměty z magisterského studia (CBEM 1404 Int to Artificial Intelligence, CBEM 1406 Algorithms & Data Structures).

Není nutné nad vybíráním předmětů příliš přemýšlet, protože si je během prvních dvou týdnů semestru můžete zcela změnit. Je však nutné dodržet dvě podmínky. Předměty (kromě prvních dvou zmiňovaných) musí být z jednoho modulu a za druhé součet kreditů musí být větší než 18. Každý předmět, který jsem si vybrala, byl za 5 kreditů, takže jsem si nakonec zapsala kreditů 20. Bylo mi však doporučeno si pak vybrat o jeden předmět navíc, abych měla rezervu v případě, že by se mi některý z předmětů nepovedl udělat.

Když se něco takového stane, musí se vrátit poměrná částka stipendia, které od školy dostanete (např. Pokud získáte jen 12 kreditů, musíte vrátit třetinu celého stipendia). Vyplněný Learning Agreement je nutné nejprve potvrdit na zahraničním oddělení FITu a poté poslat opět mailem do Dublinu (susan.oshaughnessy@dit.ie). Za pár týdnů na zahraniční oddělení přišel potvrzený zpět. Druhá strana Learning Agreement se vyplňuje až v případě, kdy se během prvního měsíce studia rozhodnete studovat jiné předměty, než jaké jste uvedli.

Vyřizování dokumentů na rektorátu

Asi dva týdny před odjezdem (odjížděla jsem na letní semestr, takže začátkem ledna) mi z Dublinu přišel Acceptation Letter. Na zahraničním oddělení (http://www.fit.vutbr.cz/study/vyjezdy/) si zapomněli udělat kopii Learning Agreement, a tak jsem jeho kopii musela ještě těsně před odjezdem přinést. Také návštěva rektorátu (adresa, úřední hodiny) proběhla nadvakrát, jelikož jsem si zapomněla nejprve donést potřebné dokumenty, kterými jsou - potvrzený Learning Agreement (originál), Acceptation Letter (originál) a Transcription of Record (originál). Jelikož mi nedošel stále originál Acceptation Letter, musela jsem urgovat DIT, aby mi ho poslali. S omluvou za zpoždění mi ho týž den odeslali. Na rektorátě po odevzdání potřebných dokumentů mi byla sepsána finanční dohoda a výše stipendia. Začátek pobytu jsem měla napsán 28.1., kdy začínal uvítací týden a konec pobytu 31.5. podle dopisu z Dublinu, kde bylo toho datum uvedeno jako ukončení letního semestru. Délka pobytu se stanovuje podle níže uvedené tabulky:

Počet dnů
Stipendium
1 až 7 dnů
0
8 až 20 dnů
polovina měsíčního stipendia
21 až 30 dnů
celé měsíční stipendium

Vyšlo mi to tedy na 4,5 měsíce pobytu. Při studijním pobytu v Irsku získáte stipendium 505euro/měsíc a 1000Kč/měsíc přímo od VUT. Ostatní výdaje nad tento limit si hradíte sami. K smlouvě jsem dostala jako dárek tričko a cestovní tašku. Finanční dohodu je potřeba si vyřídit dva týdny před odjezdem. Vyřizovala jsem si ji až poslední týden, a tak mi peníze na účet dorazili až během prvního týdne mého pobytu v Dublinu. Stipendium je možné si nechat poslat buď na účet v ČR, což jsem využila i já, nebo na účet v zahraničí s tím, že poplatky spojené s převodem hradí student.

Vyřizování v ČR tímto bylo před odjezdem tedy u konce. Z Dublinu mi přišly ještě potřebné informace ohledně uvítacího týdne, který se konal týden před začátkem semestru a také mail potřebný u registrace, který byl potřeba si vytisknout, protože jím mám prokázat u registrace. V rámci mailu bylo potřeba jen doplnit dotazník ohledně mého příjezdu do Dublinu, a zda se chci zúčastnit aktivit v rámci uvítacího týdne, či zda chci SIM kartu. Jelikož tu jsem měla v plánu si vyřídit co nejdřív, tuto možnost jsem odmítla.

Hostel Four Courts

20. ledna 2013 v 11:37 | tmobilek89 |  Hostel
Hostel jsem si vybírala podle recenzí na internetu.Od spolužáka z FITu jsem například slyšela, že bych v prvním týdnu, co v Dublinu byl, dvakrát kraden (zde).

Do hostelu (http://www.hostelworld.com/hosteldetails.php/Four-Courts-Hostel/Dublin/119) jsem dorazila kolem páté hodiny odpolední (irského času). Recepce tu funguje 24hod denně, takže není problém v případě pozdějšího příjezdu. V Dublinu existuje spousta hostelů, podle recenzí a jiných parametrů hostelu jsem zvolila tento a nelitovala jsem.

Na recepci mi velmi milý pán poskytl veškeré informace: snídaně od 7:00-9:30, 24hodinový přístup do hostelu, zdarma WIFI, tři veřejné počítače s internetem, vybavená kuchyně včetně ledničky pro celý hostel apod. Kartou jsem musela zaplatit pobyt přímo na místě, ale nebyl žádný problém. Jelikož jsem se rozhodla hledat privát až na místě, rezervovala jsem si pobyt pro jistotu na celý týden. Na recepci mě upozornil, že pár dní budu v jednom pokoji a pak se přestěhuji jinak.

Pokoje

Do pokoje v prvním patře jsem se dostala za pomocí karty. Dvě místnosti po šesti dvoupatrových postelích jsou propojeny dveřmi a mají společné záchody a dvě sprchy s teplou vodou. Pokoje jsou velmi prostorné a příjemné. Jen je tu trochu chladněji, tak se na to musí člověk připravit. Pod každou dvoupatrovou postelí se nachází mřížový velký "šuplík", kde jsem si uložila kufr s věcmi. Je potřeba si však vzít svůj vlastní zámek (lepší je s větším "okem"), protože se dá zamknout. Měla jsem problém s adaptérem, ale na recepci mi oproti mému pasu ochotně jeden zapůjčili. Nový jsem koupila v obchodě Boots. Musela jsem projít několik prodejen, ale nakonec jsem v jedné ten správné adaptér našla.

Pokojů tu existuje několik druhů, ale tato varianta 12 nebo 16 děvčat na pokoji vyjde jako nejlevnější. Díky časovému posunu jsem šla spát už v deset hodin a než se všechny holky nastěhovaly a dostaly do postele, tak tu bylo dost živo. Únava byla tak veliká, že jsem neměla problém usnout a vstávala opět nejdříve ze všech holek, asi o půl osmé. Měla jsem postel sice u okna a pod okny jezdila auto, ale na to jsem docela zvyklá a měla jsem aspoň krásný pohled na řeku Liffey, která protéká napříč Dublinem.

Snídaně

Ráno byla dole ve společné místnosti přichystaná snídaně (bílé tousty, toustovače, čaj/káva/čokoláda/mlíko (studené)/dva druhy šťávy (šíleně sladké), müsli, cornflakes, sušenky, máslo, marmeláda). Po snídani v podobě opečených toustů s máslem, marmeládou a čajem jsem využila PC s internetem, jelikož jsem v té době ještě měla nefunkční adaptér. Musím ale uznat, že jsou určeny jen v případě nouze. Jedna klávesnice měla rozházená písmenka a celkově internet na těchto PC byl značně zpomalený oproti WIFI, která poskytovala rychlý internet bez nutnosti hesla. Každý může využít internet na veřejných PC po dobu 30 minut v kuse.

Byla jsem se podívat i do společné kuchyně, která vypadala skutečně dobře. Po snídani si totiž každý musí umýt své nádobí. Bylo tu veškeré nádobí, sporáky s troubou, dřezy a dvě velké lednice. Je možné si tu nechat své potraviny, jen je člověk musí označit cedulkou se svým jménem, číslem pokoje a datem odjezdu.

Poblíž hostelu se nachází obchod Spar, TESCO i Lidl (http://www.lidl.ie/cps/rde/xchg/lidl_ri_ie). Poslední zmiňovaný je asi nejlevnější variantou, kterou jsem využila i já, abych si nakoupila potraviny na pár dní. Nachází se na ulici Thomas Street. Otevírací doba je od pondělí do soboty - 8:00 až 21:00 a v neděli - 10:30 až 19:00.

Další mísnosti hostelu

Jelikož jsem díky nemoci byla nucena trávit na hostelu víc času, prozkoumala jsem jeho možnosti. Díky opravám jsme se po pěti dnech strávených na pokoji museli přestěhovat o dvě patra výš. Mělo to jednu velkou nevýhodu, nebyla tam WIFI. Možná jen díky rozsahu WIFI z přízemí jsme mohli využívat internet i v pokoji v prvním patře.

Prozkoumala jsem proto úplné přízemí, kde se nacházela místnost pro zavazadla, jejíž klíč byl k dispozici na recepci. Tam jsme si dali zavazadla na dobu, než byl pro nás připraven další pokoj. Dole se nacházela i bublinková místnost (Bubble room), hned naproti místnosti se zavazadly, kde bylo snad jako v jediném pokoji v hostelu, příjemně teplo, ale zato ne příliš stabilní internetové připojení.

Vedle se nacházela TV místnost a další místo s pohovkami a stolky. Jen teplota tam už nebyla tak příjemná a TV byla většinou puštěna velmi nahlas, zato aspoň internetové připojení tam bylo lepší. Na hostelu jsem poznala i dva velmi milý personál, který se velmi pečlivě staral o celý hostel, takže jsem si na nečistotu nemohla vůbec stěžovat a i po velké bujaré party ve společenské místnosti po ní nebyla ráno ani památka. Co se týče čistoty a kvality sprch, tak se sice může zdát, že tolik lidí na dvě sprchy je málo a holky tam většinou nepořádek udělaly, ale během dne bylo vše zase uklizeno a v případě nějakých závad i zpraveno. Kamarád se mi dokonce zmínil, že poté co se odstěhoval z hostelu, tak hlavní, co mu na bytu chybí, je sprcha, která byla na hostelu opravdu dobrá. Také jsem si všimla, že během půl roku na hostelu vychytali i nedostatky, kterých jsem si všimla, jako je nedostatek zásuvek ve společenské místnosti apod.

Velkou výhodu však měla informační schůzka na DIT. Díky ní si mě všiml jeden student z Chorvatska, se kterým jsem se dala snad na čtyři hodiny do řeči a pak jsme spolu trávili snad veškerý volný čas. Poprvé jsem taky využila kuchyňku na vaření a díky tomu jsem se seznámila s jedním Brazilcem a jedním klukem, který pracuje u IBM a taky zatím hledá nějaký privát.

Prvních pár týdnů bylo v Dublinu docela nudných. Všichni mi říkali, jak je při pobytu v zahraničí v rámci Erasmu legrace a kolik zábavy si člověk užije. A my jsme zatím seděli celý víkend na hostelu a snažili se nějak zabít čas. Zkusili jsme hry z Wii, dívali jsme se na TV, je zde možnost také si vypůjčit nějaký film, či hrát kulečník nebo stolní fotbálek. Jeden večer jsem měla i štěstí, že jeden z brazilských hostů měl s sebou kytaru, tak začal hrát a díky svému chorvatskému kamarádovi Ivanovi jsem si poslechla i několik chorvatských písniček.

Jelikož jsem se nakonec rozhodla zůstat na hostelu a nehledat si privát, poptala jsem se na recepci na své možnosti. Bylo mi řečeno, že každý týden mi automaticky můžou prodloužit pobyt, takže se už o to nemusím starat, jen mě možná občas přemístí někam jinam, pokud bude potřeba. Sleva na pobyt je jen v rámci týdne a to 85euro/12-ti postelový pokoj a 95euro/6-ti postelový pokoj. Jelikož jsem tam byla i přes víkend, kdy se slavil sv. Patrik, paní mě ujistila, že i v takovém případě mají několik lůžek volných a jelikož jsem tam již ubytovaná, tak nebude žádný problém, i když už od minimálně února mají hostel plný na celý víkend.

Nakonec jsem v tomto hostelu strávila celou dobu od ledna až do června, kdy jsem z Dublinu odjížděla. Nebyla jsem jediná, co tam tak dlouho bydlel. Dokonce jsem zažila, že jeden z hostů tam oslavit jeden rok pobytu. Celou dobu jsem měla svou postel a automaticky počítali s tím, že si vždycky o týden pobyt prodloužím. Při velikonočních prázdininách, které jsem trávila doma v ČR jsem si mohla své věci nechat v zavazadlové místnosti a při příjezdu zpátky jsem neměla problém s pobytem pokračovat. Můžu tedy tento hostel velmi doporučit a to i pro delší pobyt.

Více: zde.