Hostel Four Courts

20. ledna 2013 v 11:37 | tmobilek89 |  Hostel
Hostel jsem si vybírala podle recenzí na internetu.Od spolužáka z FITu jsem například slyšela, že bych v prvním týdnu, co v Dublinu byl, dvakrát kraden (zde).

Do hostelu (http://www.hostelworld.com/hosteldetails.php/Four-Courts-Hostel/Dublin/119) jsem dorazila kolem páté hodiny odpolední (irského času). Recepce tu funguje 24hod denně, takže není problém v případě pozdějšího příjezdu. V Dublinu existuje spousta hostelů, podle recenzí a jiných parametrů hostelu jsem zvolila tento a nelitovala jsem.

Na recepci mi velmi milý pán poskytl veškeré informace: snídaně od 7:00-9:30, 24hodinový přístup do hostelu, zdarma WIFI, tři veřejné počítače s internetem, vybavená kuchyně včetně ledničky pro celý hostel apod. Kartou jsem musela zaplatit pobyt přímo na místě, ale nebyl žádný problém. Jelikož jsem se rozhodla hledat privát až na místě, rezervovala jsem si pobyt pro jistotu na celý týden. Na recepci mě upozornil, že pár dní budu v jednom pokoji a pak se přestěhuji jinak.

Pokoje

Do pokoje v prvním patře jsem se dostala za pomocí karty. Dvě místnosti po šesti dvoupatrových postelích jsou propojeny dveřmi a mají společné záchody a dvě sprchy s teplou vodou. Pokoje jsou velmi prostorné a příjemné. Jen je tu trochu chladněji, tak se na to musí člověk připravit. Pod každou dvoupatrovou postelí se nachází mřížový velký "šuplík", kde jsem si uložila kufr s věcmi. Je potřeba si však vzít svůj vlastní zámek (lepší je s větším "okem"), protože se dá zamknout. Měla jsem problém s adaptérem, ale na recepci mi oproti mému pasu ochotně jeden zapůjčili. Nový jsem koupila v obchodě Boots. Musela jsem projít několik prodejen, ale nakonec jsem v jedné ten správné adaptér našla.

Pokojů tu existuje několik druhů, ale tato varianta 12 nebo 16 děvčat na pokoji vyjde jako nejlevnější. Díky časovému posunu jsem šla spát už v deset hodin a než se všechny holky nastěhovaly a dostaly do postele, tak tu bylo dost živo. Únava byla tak veliká, že jsem neměla problém usnout a vstávala opět nejdříve ze všech holek, asi o půl osmé. Měla jsem postel sice u okna a pod okny jezdila auto, ale na to jsem docela zvyklá a měla jsem aspoň krásný pohled na řeku Liffey, která protéká napříč Dublinem.

Snídaně

Ráno byla dole ve společné místnosti přichystaná snídaně (bílé tousty, toustovače, čaj/káva/čokoláda/mlíko (studené)/dva druhy šťávy (šíleně sladké), müsli, cornflakes, sušenky, máslo, marmeláda). Po snídani v podobě opečených toustů s máslem, marmeládou a čajem jsem využila PC s internetem, jelikož jsem v té době ještě měla nefunkční adaptér. Musím ale uznat, že jsou určeny jen v případě nouze. Jedna klávesnice měla rozházená písmenka a celkově internet na těchto PC byl značně zpomalený oproti WIFI, která poskytovala rychlý internet bez nutnosti hesla. Každý může využít internet na veřejných PC po dobu 30 minut v kuse.

Byla jsem se podívat i do společné kuchyně, která vypadala skutečně dobře. Po snídani si totiž každý musí umýt své nádobí. Bylo tu veškeré nádobí, sporáky s troubou, dřezy a dvě velké lednice. Je možné si tu nechat své potraviny, jen je člověk musí označit cedulkou se svým jménem, číslem pokoje a datem odjezdu.

Poblíž hostelu se nachází obchod Spar, TESCO i Lidl (http://www.lidl.ie/cps/rde/xchg/lidl_ri_ie). Poslední zmiňovaný je asi nejlevnější variantou, kterou jsem využila i já, abych si nakoupila potraviny na pár dní. Nachází se na ulici Thomas Street. Otevírací doba je od pondělí do soboty - 8:00 až 21:00 a v neděli - 10:30 až 19:00.

Další mísnosti hostelu

Jelikož jsem díky nemoci byla nucena trávit na hostelu víc času, prozkoumala jsem jeho možnosti. Díky opravám jsme se po pěti dnech strávených na pokoji museli přestěhovat o dvě patra výš. Mělo to jednu velkou nevýhodu, nebyla tam WIFI. Možná jen díky rozsahu WIFI z přízemí jsme mohli využívat internet i v pokoji v prvním patře.

Prozkoumala jsem proto úplné přízemí, kde se nacházela místnost pro zavazadla, jejíž klíč byl k dispozici na recepci. Tam jsme si dali zavazadla na dobu, než byl pro nás připraven další pokoj. Dole se nacházela i bublinková místnost (Bubble room), hned naproti místnosti se zavazadly, kde bylo snad jako v jediném pokoji v hostelu, příjemně teplo, ale zato ne příliš stabilní internetové připojení.

Vedle se nacházela TV místnost a další místo s pohovkami a stolky. Jen teplota tam už nebyla tak příjemná a TV byla většinou puštěna velmi nahlas, zato aspoň internetové připojení tam bylo lepší. Na hostelu jsem poznala i dva velmi milý personál, který se velmi pečlivě staral o celý hostel, takže jsem si na nečistotu nemohla vůbec stěžovat a i po velké bujaré party ve společenské místnosti po ní nebyla ráno ani památka. Co se týče čistoty a kvality sprch, tak se sice může zdát, že tolik lidí na dvě sprchy je málo a holky tam většinou nepořádek udělaly, ale během dne bylo vše zase uklizeno a v případě nějakých závad i zpraveno. Kamarád se mi dokonce zmínil, že poté co se odstěhoval z hostelu, tak hlavní, co mu na bytu chybí, je sprcha, která byla na hostelu opravdu dobrá. Také jsem si všimla, že během půl roku na hostelu vychytali i nedostatky, kterých jsem si všimla, jako je nedostatek zásuvek ve společenské místnosti apod.

Velkou výhodu však měla informační schůzka na DIT. Díky ní si mě všiml jeden student z Chorvatska, se kterým jsem se dala snad na čtyři hodiny do řeči a pak jsme spolu trávili snad veškerý volný čas. Poprvé jsem taky využila kuchyňku na vaření a díky tomu jsem se seznámila s jedním Brazilcem a jedním klukem, který pracuje u IBM a taky zatím hledá nějaký privát.

Prvních pár týdnů bylo v Dublinu docela nudných. Všichni mi říkali, jak je při pobytu v zahraničí v rámci Erasmu legrace a kolik zábavy si člověk užije. A my jsme zatím seděli celý víkend na hostelu a snažili se nějak zabít čas. Zkusili jsme hry z Wii, dívali jsme se na TV, je zde možnost také si vypůjčit nějaký film, či hrát kulečník nebo stolní fotbálek. Jeden večer jsem měla i štěstí, že jeden z brazilských hostů měl s sebou kytaru, tak začal hrát a díky svému chorvatskému kamarádovi Ivanovi jsem si poslechla i několik chorvatských písniček.

Jelikož jsem se nakonec rozhodla zůstat na hostelu a nehledat si privát, poptala jsem se na recepci na své možnosti. Bylo mi řečeno, že každý týden mi automaticky můžou prodloužit pobyt, takže se už o to nemusím starat, jen mě možná občas přemístí někam jinam, pokud bude potřeba. Sleva na pobyt je jen v rámci týdne a to 85euro/12-ti postelový pokoj a 95euro/6-ti postelový pokoj. Jelikož jsem tam byla i přes víkend, kdy se slavil sv. Patrik, paní mě ujistila, že i v takovém případě mají několik lůžek volných a jelikož jsem tam již ubytovaná, tak nebude žádný problém, i když už od minimálně února mají hostel plný na celý víkend.

Nakonec jsem v tomto hostelu strávila celou dobu od ledna až do června, kdy jsem z Dublinu odjížděla. Nebyla jsem jediná, co tam tak dlouho bydlel. Dokonce jsem zažila, že jeden z hostů tam oslavit jeden rok pobytu. Celou dobu jsem měla svou postel a automaticky počítali s tím, že si vždycky o týden pobyt prodloužím. Při velikonočních prázdininách, které jsem trávila doma v ČR jsem si mohla své věci nechat v zavazadlové místnosti a při příjezdu zpátky jsem neměla problém s pobytem pokračovat. Můžu tedy tento hostel velmi doporučit a to i pro delší pobyt.

Více: zde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama