První let

20. ledna 2013 v 12:17 | tmobilek89 |  Cestování
Do Dublinu se sice můžete dostat kombinací autobus-trajekt, ale čeká vás cesta delší než 24 hodin. Dala jsem proto přednost letadlu, i když jsem v životě neletěla. Letět se dá jak z Vídně, tak Prahy, ale nejbližší letiště pro mě je letiště v Katowicích, odkud odlétá do Irska společnost Ryanair, se kterou jsem letěla i já. Cesta od nás do Katowic trvá méně než dvě hodiny. Po cestě nás sice zastavili policisté, aby nám zkontrolovali doklady, ale vše proběhlo v pořádku, takže jsme na letiště dorazili asi hodinu a něco málo před plánovaným odletem.

Ještě nikdy jsem nebyla sama někde mimo domov více než dva týdny a možná ani to ne. Takže loučení bylo velmi těžké a na letiště se mnou jeli jen taťka a přítel. Taťka řídil a přítel mě aspoň uklidňoval a poskytoval informace, co mě na letišti čeká, ať zbytečně nezmatkuji, protože sám už několikrát letěl.

U letiště se dá bez problémů zaparkovat. Když jsme přijeli, bylo -5°C. To se není ani čemu divit, když byl leden, ale nesněžilo, tak jsem měla dobrý pocit, že pro let jsou zdá se přívětivé podmínky. Letiště je rozdělené na terminál A a B. Podle světelných cedulí uvnitř letiště jsme zjistili, že mé letadlo letí z terminálu A a u které přepážky se mám odbavit. Na přepážce jsem odevzdala velký kufr, který nesmí přesahovat váhu 20kg. Mé zavazadlo mělo kolem 13kg, takže jsem neměla obavy. Na vytištěnou letenku jsem dostala nálepku ohledně mého zavazadla.

Necelou hodinu před plánovaným odletem jsem se rozloučila a šla do odletové haly. Paní mi zkontrolovala nejprve letenku a pustila mě dál k pásu. Vzala jsem si bedýnku, kde jsem dala kabát, doklady, které jsem měla v ruce a vedle i příruční zavazadlo - batoh. Co se týká příručního zavazadla, musí splňovat následující požadavky:
Věci jsem poslala přes černý "mystery box" a sama jsem prošla rámek. Vrátili mě zpátky a nechali mě vyndat notebook z batohu do bedýnky a také jsem si musela zout boty.

Po prohlídce mi byly zkontrolovány doklady a pak už na mě čekala menší odletová hala se spoustou lidí a pár obchůdků. Čekala jsem půlhodiny, než se nad jedněmi dveřmi ven na světelné tabuli objevil nápis Dublin s časem odletu 14hod. Postavila jsem se do řady a čekala, až se otevřou dveře, abychom se mohli přesunout do autobusu, který nás odvezl o kousek dál k letadlu.

Po schodech jsme nastoupili do letadla. Jelikož jsem se držela hesla: 'Drž se davu,' nastoupila jsem přes zadní část letadla a musela se velmi nesnadno dostávat skrz celé letadlo až dopředu, jelikož jsem seděla v páté řadě. Příruční zavazadlo včetně kabátu jsem si dala do boxu nad hlavou a s sebou jsem si vzala pár potřebných věcí.

Vedle sebe jsme vždycky seděli tři, takže záleží na každém, zda zvolí výhled z letadla, nebo snadnější průchod do uličky. V letadle jelo spoustu dětí, takže tam bylo velmi živo. Asi ve tři čtvrtě na tři se letadlo projelo po ranveji a během pár minut s postupným zrychlování jsme zlétli.

Jelikož to byl můj první let, nebyl to zrovna příjemný pocit, když bylo letadlo nakloněno, ale když už se ve vzduchu ustálilo a já mohla venku sledovat, jak letíme nad mraky, tak už to bylo lepší. Párkrát jsem polkla, abych vyrovnala tlak v uších. Občas se to s námi zahoupalo, takže jsem měla nejistý pocit, ale to má snad každý, kdo poprvé letí a očekává snad to nejhorší, co se jen může stát.

Letušky nám zatančili svůj "taneček", aby nám ukázala únikové východy a postup v případě nenadálých situací. Celou dobu projížděly s vozíkem napříč letadlem a nabízely občerstvení za příplatek.

Jelikož let do Dublinu z Katowic trvá asi 3 hodiny, četla jsem si, chvíli podřimovala nebo jen tak koukala z okna, jelikož jsme byli nad mraky, sluníčko svítilo velmi zostra, a tak mi bylo příjemné teplo.

Pár minut před příletem nám kapitán oznámil, že za chvíli budeme přistávat, abychom se připoutali. Postupně jsme se zas klesali pod úroveň mraků, a tak se mi naskytl nádherný pohled na irskou krajinu.

Něco málo po čtvrté hodině jsme přistáli a až na lehce zakodrcání při dosedání letadla, bylo vše v pořádku. Vystoupili jsme po schodech z letadla a zamířili velmi dlouhým koridorem ke kontrole pasů. Po kontrole jsem společně s davem zamířila do haly, kde jsem u označeného pásu světelnou tabulí počkala na své zavazadlo. Jelikož jako jediné bylo obaleno ve fólii, poznala jsem ho ihned.

Počasí v Dublinu bylo obdobné jako u nás, jen bez sněhu. Před letištěm už čekalo několik autobusů. Do centra Dublinu se můžete dostat několika linkami:
  • autobusem 747 za 6euro, která vyjíždí každých 15 minut,
  • obvyklou linkou 41 nebo 16A za 2.20euro,
  • nebo the Aircoach Express Bus, který staví hned u východu z letiště a doveze vám do centra za 7euro. Vyjíždí také každých 15 minut.
Poslední variantu jsem zvolila i já, protože jsem nemusela čekat. Při kupování lístků mi pán oznámil, že pokud chci jet na Merchants Quay (kde se nacházel můj hostel), je nejlepší vystoupit na zastávce Trinity College a odtud jít pěšky. Cesta trvala asi půl hodiny.

Dál jsem se musela dostat k hostelu za pomocí mapy, svého orientačního smyslu a také velmi ochotných kolemjdoucích, kteří mi radili i sama bez nutnosti požádání. Nebyl tak problém najít hledaný hostel Four Courts.

Více: zde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama