Únor 2013


Taekwondo turnaj v Corku

24. února 2013 v 18:58 | tmobilek89 |  Taekwondo
Studentská unie pro Erasmáky tento víkend pořádala výlet do Corku. Dostala jsem se tam však i já a to díky taekwondo turnaji. Shodou okolností jsme se nakonec všichni sešli ve stejném hostelu.

O turnaji se mluvilo už nějakou dobu. Nejdříve jsem nechtěla vůbec jen, z důvodu toho, že mě tolik ITF taekwondo nebaví, ale taky protože, že bych si musela koupit dubok a ostatní vybavení. Trenér mi nakonec půjčil dubok od svého bratra, který byl určen pro děti o velikosti 140 cm, ale seděl mi perfektně. Nakonec jsem se tedy nechala přemluvit trenérem a jela s nimi. Celý pobyt nám hradila škola, jen jídlo jsem si vezla s sebou.

Pátek

V pátek od dvou hodin na hostelu nešla elektřina, dokonce v rozsahu jedné ulice nebo celé části Dublinu. Až do doby, než jsem v půl deváté večer odcházla z hostelu, nenaskočil, tak jsem si potmě v kuchyni nachystala věci na cestu, sbalila si batoh a vyrazila na nádraží Heuston, které se nachází asi 15min cesty pěšky podél řeky Tiffey.

Na nádraží už čekal Ali se Sahandem. Glen se Samem za chvíli také dorazili. Jelikož trenér Brandon měl přijet do Corku o hodinu později než my, koupili jsme si z automatu zpáteční jízdenky do Corku. Pro studentskou jízdenku jsem potřebovala jen studenskou kartu DIT a místo čísla studentské cestovní karty, kterou kluci měli, jsem zadala jen kombinaci 123456. Pár minut před odjezdem nás pustili na nástupiště, takže jsme nastoupili do vlaku a v devět hodin večer vyrazili směr Cork.

Vlak byl velmi příjemný. Přirovnala bych to k českým InterCity vlakům, tichá a pohodlná cesta. Většina kluků byla na své první soutěži, takže se mezi sebou taky moc neznali. Na trénincích si toho člověk moc neřekne. Takže se mezi sebou začali bavit a já jsem se snažila trochu pochytit, co říkali, i když to bylo docela obtížné. Naštěstí se mě snažili zapojovat do konverzace a vyzvídali nějaké informace o mě. Byli dost překvapeni, když jsem jim řekla, že mi není 18 nebo 19, jak mi hádali, ale 23. Oni totiž mají kolem 19. Cesta tak utekla velmi rychle, když jsme si povídali, poslouchali hudbu a snažili si zkrátit chvíli piškvorkami, které jsem je naučila, protože to neznali. Tak se není čemu asi divit, že jsem je všechny porazila.

Do Corku jsme přijeli o půl dvanácté večer. Byla tam strašná zima, na kterou jsme moc připraveni nebyli. Zeptali jsme se místního obyvatele na cestu k hostelu Kinlay. Kluci se mě hned vyptávali, jestli jsem mu něco rozumněla, protože mluvil zas jiným nářečím než Dubliňané. Ale pár slov jsem pochytila.

Cesta na hostel nám zabrala asi půl hodiny, protože kluci táhli těžké batohy s vybavením a taky jsme se trochu ztratili. Na hostelu jsme se ubytovali v osmilůžkovém pokoji s dvoupatrovkami a vlastním sociálním zařízením. Byl to takový hostelový snandard, na který jsem si už zvykla, jen v celém hostelu vůbec netopili. Kluci si šli ještě do města něco koupit na jídlo, mezitím dorazil trenér, který byl značně unavený, jelikož jeho malá dcerka ho nenechala přes noc moc vypsat. Osprchovala jsem se a rychle zalezla do postele, i když ani v ní moc teplo nebylo. Usnula jsem kolem jedné hodiny.

Sobota

Jelikož registrace začínala o půl jedenácté a museli jsme se ještě nachystat, tak jsem vstávala kolem půl osmé, ostatní tedy až o hodinu později. V rámci hostelu jsme měli i snídani, která obsahovala klasickou kombinaci opečený toast, máslo, marmeláda a černý čaj, tak jak jsem si už za poslední měsíc zvykla. Po snídani jsem od trenéra dostala dubok, abych si ho vyzkoušela a naučil nás vázat si pásky. Já jsem měla bílý; Sam, Sahand a Ali bílo-žlutý (ti dělají tkd od září) a Glan žlutý.

Taxikem jsme během pár minut dojeli k univerzitě Cork Institute of Technology a po pár neúspěšných pokusech jsme našli i sportovní halu, ve které se turnaj odehrával. Po cestě jsme potkali i posledního člena naší výpravy. V hale bylo asi 6 dalších univerzit. Převlékli jsme se do duboků a kluci se zvážili, aby je mohli zařadit do váhové kategorie. Jelikož jsem soutěžila jen v sestavách, nemusela jsem se vážit. Kluci měli večer kebab, tak byli někteří trochu překvapeni, že je zařadili do vyšší kategorie, než se domnívali. Ani vynechází snídaně zdá se nezabralo.

V hale, s "velkým překvapením", bylo také dosti chladno, jelikož vstupní dveře vedli přímo do haly a i když bylo v hale dost lidí, tak se uvnitř moc neoteplilo. Celý den od půl jedenácté do páté odpolední jsme strávili tam. Nejdříve jsme se dívali na soutěž sestav (petterns) lidí s černými pásky. Vždycky ve dvojicích každý předvedl vybranou sestavu a podle bodového ohodnocení se bojovalo o tři nejlepší medaile v každé kategorii podle váhy a pohlaví. Pak následovala soutěž v soubojích (sparring), která byla postavena na pyramidové metodě; vždycky nejlepší z dvojice postoupil dál. Soutěž byla v rámci univerzit, a tak se organizátoři snažili, aby mezi sebou nebojovali dva ze stejné univerzity.

Po černých páscích přišli na řadu sestavy kluků v kategorii bílé až žluté pásky. V této kategorii jsme získali první medaily, a to stříbrnou. Po nich, kolem druhé hodiny, jsem přišla na řadu já. V kategorii dívek bílé až žluté pásky nás sice moc nebylo asi osm, ale i tak jsem si to šla hlavně vyzkoušet. V porotě zasedal můj trenér a další dva lidé. I když jsem uměla obě dvě sestavy (šandži i sandžurugi), tak jsem zvolila tu jednodušší (sandžurugi) a před samotným výstupem jsem si to nanečisto párkrát zopakovala. Sestava se mi povedla podle bých představ a předvedla jsem ji bez chyby. Po vyhlášení vítězů za mnou přišel trenér s tím, že jsem o bod skončila na čtvrtém místě a že je to skvělý výsledek.

Jelikož čekání na naší kategorii bylo značně zdlouhavé, tak jsme si krátili s kluky dlouhou chvíli různými blbinkami, že jsme se shazovali z lavičky, boxovali nebo vtipkovali. Kluci odešli na oběd, ale jelikož jsem měla jídlo své, jsem se k nim nepřipojila, tak mi Sam donesla aspoň čokoládovu tyčinku. Celkově si mě kluci docela opatrovali a ptali se mě, jestli něco nepotřebuju, nebo když odcházeli v pátek večer na večeři, jestli mi nemají něco přinést, což bylo od nich opravdu hezké.

Poté jsem už dostala na starosti digitální foťák od trenéra, abych kluky natáčela a on fotil a povzbuzoval je. Některé zápasy byla opravdu tvrdé, ale například u dvou holek s černými pásky říkal trenér, že bych je určitě porazila. Klukům se až tolik nedařilo, i když bojovali opravdu s nasazením a velmi dobře. Bohužel se mezi účastníky našlo i několik bývalý kickboxerů, kteří moc slitování neměli. Ale aspoň Sahand dokázal zabojovat a získat pro DIT taekwondo bronz. Jen to odnesla trochu jeho noha, protože si asi narazil holeň, a tak při cestě za oslavou mu půjčil trenér hůlku, kterou měl s sebou.

Trenér, jak jsem zaslechla, si dost stěžoval na organizaci celé soutěže. Tuto soutěž totiž měla hostit Trinity College, ale díky tomu, že neměla jak zajistit občerstvení a automaty apod. tak se soutěž přesunula na Corku, kde ani jedna z požadovaných věcí nebyla díky financích zajištěna.

Taxikem jsme se zas dostali na hostel a po sprše jsme vyrazili na procházku do centra, kde si v off licence obchodu kluci sehnali alkohol, aby nemuseli večer utratit tolik v hospodě. Po cestě jsme se opět ztratili, ale nakonec jsme se zpět nějak dostali. Od trenéra jsme dostali pizzu za skvělý výkon, který jsme podali. Ve společné jídelně jsme potkali i druhý tým, se kterým jsme se domluvili na společné oslavě v hospodě Mardyke. Po večeři jsme na pokoji odpočívali, protože hlavně kluci byli značně unaveni ze soutěže. A v devět jsme se vydali na cestu do hospody, abychom oslavili úspěšný den. Sam, Ali a Sahand se od nás odpojili, jelikož jim pizza nestačila a my jsme se opět taxikem dostali tam, kam jsme mířili.

Strávila jsem příjemný večer s lidmi s druhého, ale zdá se i jiných týmů. Nechala jsem se pozvat o Glena a trenéra aspoň na kolu. Byl to asi první pořádný večer v irské hospodě, takže jsem si to docela užila. Seznámila jsem se tam se španělskou slečnou, která je v Irsku také na Erasmu a vyhrála sparring v mé kategorii. Já jsem se bohužel sparringů zúčastinit nemohla, protože i když trenér dovezl i rukavice a chrániče pro mě, tak jsem potřebovala ještě chránič na zuby a ten jsem neměla.

Shodou okolností jsem tam potkala i jednoho irského skauta, shruba v mém věku, který se svým kamarádem procestoval pěšky Českou republiku od rakouských hranic až do Prahy, a tak mi vyprávěl, jak se mu v ČR velmi líbilo a jak si zamiloval Prahu, kde pobyli delší dobu a jak jim lidé pomáhali, jelikož byli závislí pouze na sobě a pomoci ostatních lidí. Popovídala jsem si samozřejmě i s trenérem, který kvůli rodinným problémům musel odjet z Corku už během večera, ale nejdříve se ujistil, že tam s Glenem budu v pořádku. A taky jsem byla, jelikož, když jsem kolem půlnoci chtěla už jít, tak mi zavolal taxi, jelikož to bylo docela daleko od našeho hostelu.

Venku přímo mrzlo, když jsem odjížděla. Ostatní se vydali do jiné hospody, ale pro mě bylo pro jeden den zážitků dostatek, takže jsem se vrátila na hostel a kolem jedné šla spát. Kluci se vrátili kolem čtvté až páté hodiny. Taky podle toho ráno vypadali.

Neděle

Ráno jsem vstala a jelikož ještě kluci tvrdě spali, tak jsem si skočila dolů na snídani a v klidu jsem posnídala. Kolem deváté vstali a po snídani jsme sbalili věci a vydali se na nádraží. Kolem půl jedenácté jsme nastoupili do vlaku a strávili v něm asi 2,5 hodiny, než jsme se dostali zpátky do Dublinu. Po cestě jsem narozdíl od cesty do Corku mohla pozorovat irskou krajinu, která je velmi hezká. Je mírně vlnitá a plná luk, které jsou rozděleny keři a stromy, takže tvoří jakoby "záplaty". Zdá se mi, že Irsko není tolik osídlené, nebo jsem aspoň z vlaku viděla jen pár roztroušených domků a nebo městečka, která sestávaly především z řadových domů, které jsou na "ostrovech" zdá se velmi rozšířené.

Jelikož jsme byli z celého víkendu značně unaveni, ani jsme si po cestě moc nepovídali a dospávali předešlou noc. Do Dublinu jsme dorazili kolem jedné hodiny odpolední. Rozloučila jsem se s kluky, se kterými jsem se za posledních pár hodin docela skamarádila, a během čtvrt hodiny dorazila zpátky na hostel, kde na mě čekal notebook a skupinka španělských a německých studentů, od kterých jsem si na celý víkend velmi ráda odpočinula.

Více zde.

Trénink

20. února 2013 v 8:35 | tmobilek89 |  Taekwondo
Včera na trénink vzal s sebou Brendan (trenér) foťák, aby ho vyzkoušel ještě před sobotní soutěží a vyšly z toho docela povedené fotky (galerie).

Taekwondo

13. února 2013 v 11:06 | tmobilek89 |  Taekwondo
Ze začátku jsem ITF taekwondu moc nefandila. Byla jsem zvyklá na WTF, které je do značné míry spíše o kopech. Také tréninky v Brně v rámci CESy jsou o něco náročnější než tady, kde se téměř ani nezapotím. V Brně můžu po tréninku ždímat tričko; také proto, že v tělocvičně je dost teplo a máme na sobě i vesty.

ITF taekwondo je spíše o kombinaci kopů a úderů. Jako ochranné pomůcky se používají (ty úplně nejzákladnější) speciální "boxérské" rukavice a chrániče chodidel (nártů). Dále může být součástí výbavy přilba nebo chránič zubů. Když někdo přejde z WTF na ITF, tak je znám, že v kopech je lepší. Je to zapříčené právě tím, že ITF taekwondo se soustředí jak na kopy tak i údery.

Většina ITF taekwondo tréninku v rámci DIT byla taková lehká rozcvička pro mě. Zřejmě polovinu tréninku jsme trávili tím, že jsme procvičovali sestavy, ve kterých se soutěží, a tak to nebylo pro mě tak náročné. V rámci přípravy na nadcházející soutěž v Corku jsme ale začali i více kopat, což mi velmi vyhovovalo a začali jsme navštěvovat i sousední taekwondo klub (odkaz).

První trénink s tímto klubem mě přesvědčil, že i na ITF teakwondu se dá něco zajímavého najít. Neříkám, že jsem zastánce ITF, ale rozhodně si i s ITF můžu něco odnést.

Na trénink jsme přišli jen čtyři a trenér. Zjistila jsem, že asi polovina lidí, co chodí na tréninky, jsou přistěhovalci a žijí v Irsku delší či kratší dobu. Jelikož nás na trénink přišlo tak málo, mělo jednu velkou výhodu, mohli jsme na místo tréninku jet autem. Pěšky by to trvalo necelou půlhodinu. Naskládali jsme se do auta a po chvíli bloudění dublinskými uličkami jsme dorazili na místo. Bylo zajímavé jen autem po levé straně a vidět řidiče na druhé straně auta, než jsem zvyklá.

Tělocvična byla docela malá, ale tak akorát na cvičení. Jen tam byla strašná zima, což se jako velká nevýhoda neukázalo. Protože jsme se během tréninku pořádně zahřáli a už nám to ani nepřišlo. V šatnách byla ale zima téměř jako venku, tak jsme se rychle převlékli a na chvíli se podívali na trénink dětí, které byly opravdu šikovné.

Trenér, který trénink vedl, Stuart O'Relilly, vedl dříve teakwondo klub v rámci DIT. Ti z druhého klubu byli o něco starší než my, někteří o dost starší, ale byla tam i jedna holka zhruba v našem věku, která právě taky jako já začínala s WTF, jen měla za sebou víc zkušeností, než jen já s 1,5 rokem taekwonda. Celkově nás tam bylo sedmnáct.

Trénink byl o něco dynamičtější než na DIT. Nejdříve jsme se rozběhali a zahřáli a pak jsme se trochu protáhli. Ve dvojicích jsme zkoušeli různé techniky kopů a úderů a jejich kombinaci a vždycky jsme se ve dvojicích střídali. Po asi tři čtvrtě hodiny jsme přešli na sparing.

Rozdělili jsme se do dvou skupin (po třech dvojicích) a dělali jsme asi 1-2 minutové souboje. Někteří z druhého klubu měli černé pásky, ale byli na nás velmi mírní a nechali spíše nás si zabojovat a zkusit si to.

Strašně mě to chytlo, protože jsem to nikdy nezkoušela. V Brně sice děláme sparingy, ale je to trochu jiné, protože jsou náročnější a taky tady jsme pod sebou měli žiněnku (odkaz) a chrániče, takže se člověk nebál kopnout, kdyby spadl, tak by ho to tak nebolelo jako normálně v tělocvičně. Při čekání mezi jednotlivými souboji jsem se občas dostala i do rozhovoru ze Zoi, se kterou jsme si dobře rozumněly.

Do dvojice jsem se dostala i s oběma trenéry. Ten z druhého klubu mi i během celého tréninku dával velmi užitečné rady a mohla jsem si s ním vyzkoušet určité reakce, když se do mě třeba někdo pustí s údery, že mám zkusit ho pořádně kopnout do hrudníku. Nebo když protivníka jednou kopnu, tak mám začít používat i ruce a dokončit to závěrečným kopem. Když tak dobře kopu, tak mám zkusit třeba dva boční kopy a nakonec kopnout ze strany.

Všechny tyto taktiky jsem si hned vyzkoušela, takže jsem pak dostala i pochvalu od svého trenéra, se kterým jsem byla na závěr. Pár údery do hlavy během zápasů jsem si aspoň uvědomila, že nepoužívám ruce tak, jak bych měla, ale to se snad časem ještě zlepší. Trenéra jsem přímo ohromila svými kopy, ale není se čemu divit, že mé dřívější tréninky spočívaly právě na nich. A ještě jednu důležitou zkušenost jsem si odnesla. Po posledním souboji s trenérem jsem nemohla popadnout dech. Bylo to tím, že při zápasu zapomínám dýchat, jak moc se soustředím.

Rozloučili jsme se přátelsky s většinou z druhého klubu, sbalili jsme si věci a jeli. Trenér nás postupně vyhazoval podle toho, jak jsme kdo potřebovali. Já jsem potřebovala nejdál, takže jsme si kousek cesty aspoň s trenérem popovídali, odkud jsem (to pozapomněl), že jsem Erasmus studentka, že tu budu do května a kde bydlím.

Musím říct, že 1,5 hodinový trénink byl opravdu skvělý a už se těším na ten příští týden.

Ukázka ITF (odkaz).


Setkání se spolužákem

7. února 2013 v 19:18 | tmobilek89 |  DIT
Jelikož jsem změnila obor a vybrala jsem si bakalářský obor, měla jsem tu možnost, že jsem byla ve třídě s jedním spolužákem z FITu. Z Brna jsme se však neznali, takže jsem se s ním přes paní Studenou zkontaktovala (od ní jsem dostala jméno) a shodou okolností jsme se potkali ve škole, když jsem seděla v knihovně a on o patro níž v Snakery.

Byla jsem dost zmatená z nové školy, takže jsem potřebovala nějaké informace. Velmi příjemně jsme si spolu popovídali. Byl tady už i během zimního semestru, a tak mi řekl pár užitečných poznatků.

Irští studenti jsou zřejmě ne tak zdatní jako studenti z ČR. Protože úroveň předmětů je sice dobrá a předměty jsou prakticky zaměřené, na druhou stranu se toho od studentů moc neočekává, takže se není čemu divit, že na druhých cvikách z Internetových aplikací jsme vytvářeli jen tabulky. Ujistil mě však o tom, že není složité předmět udělat.

Pro splnění předmětu je potřeba pouhých 40% bodů, což znamená, že toho lze dosáhnout už během semestru, jen se musí člověk zúčastnit zkoušky, i kdyby třeba jen odevzdal čistý papír.

Taky mi říkal, že irští studenti o zahraniční studenty moc zájem nejeví. Setkal se prý s pár irskými holkami, které při jen zmínce o ČR přestali mít o další konverzaci zájem.

Vyprávěl mi také o irské nemocnici, kterou musel navštívit. Připadal si jako u řezníka. Prý ležel vedle lidí, kteří umírali a na doktora je tam čekací doba 13-16hod, takže jsem byla ráda, že jsem ji nemusela navštívit a došla jsem do zdravotního centra, které existuje v rámci DIT.

Praktickou radou bylo také to, že bych se měla vyhýbat ulicím Railway Street a Summerhill, kde je to velmi nebezpečná a i on se dostal do potyčky, naštěstí se s kamarádem zachránili, ale jistě to nebyl příjemný zážitek. Uvědomila jsem si, že při hledání bytu jsem se kolem těchto ulic pohybovala, takže jsem ráda, že jsem si nakonec v těch místech byt nenašla.

Knihovny

7. února 2013 v 11:27 | tmobilek89 |  DIT
Na DIT je knihovna v každé z budov univerzity. Všechny tři, ve kterých jsem zatím byla nabízí pochopitelně téměř to samé. Podrobnější informace si můžete přečíst zde. Všechny knihovny poskytují dostatek odborné literatury, nabízí PC s internetem, tisk a také stoly pro práci na notebooku nebo studium. V knihovnách je přísný zákaz konzumace jídla a pití (kromě vody) a samozřejmě nutnost dodržování absolutního klidu, což má i své kladné stránky, když potřebuje mít člověk opravdu klid.

Bolton Street

Už samotná budova na Bolton Street se mi až tak nelíbí. Zvenku vypadá hezky, ale uvnitř až tak atraktivní není. Výjimkou je však společenská část s pingpongovým stolem a kavárnou/restaurací. Do budovy se dá dostat buď hlavním vchodem za pomocí aktivované studentské karty nebo bočním vchodem z ulice King's Inn Street, kudy se dostanete do budovy volně. Knihovna na mě působí stejně. Je docela malá. Jednu část tvoří regály s knihami, kolem nichž jsou umístěny stoly a pak je tu další část, kde se nachází počítače. Uprostřed se nachází několik pohovek. Celkově knihovna působí trochu stísněně, takže mi jedna návštěva tady stačila. Pokud byste chtěli knihovnu navštívit, můžete bez jakýhkoliv nutností vstoupit dovnitř, aniž byste se nějak prokazovali. Knihovna se nachází o patro výš než je kavárna/restaurace. Dostane se k ní po schodech u kavárny. Otevírací hodiny knihovny jsou zde.

Kevin Street

Budova univerzity na Kevin Street na mě působí zřejmě stejně jako na Bolton Street. Jedná se taktéž o starší budovu, která v nedávné době neprošla žádnou rekonstrukcí. Jelikož většinu hodin mám v této budově, šla jsem navštívit zdejší knihovnu. Po strávení celého odpoledne tady můžu říct, že je to knihovna přijatelná. Knihovna se nachází ve druhém patře budovy zvané Annex (levá část budovy). Zabírá téměř celé patro, takže je velmi prostorná. Nabízí spoustu stolů, u kterých lze pracovat, i různá zákoutí pro studium ve skupině. Nachází se zde i speciální část pro tisk. Dvě nevýhody, které jsem však objevila, jsou, že stoly jsou příliš úzké, aby se na ně pohodlně vešel notebook a sešit na poznámky, takže člověk musí sedět našikmo a také je tu docela chladno, takže je dobré si vzít s sebou teplý svetr. Otevírací hodiny knihovny jsou zde.

Pokud hledáte místo, kde můžete jíst a kde je tepleji, tak si zajděte o patro níž. Nachází se tam Snackery, tedy velká místnost se stoly a pohovkami. Jen se musíte připravit na to, že tam nenajdete takový klid jako v knihovně, ale za to příjemné teplo to jistě stojí.

Aungier Street

Nejmodernější budovou DIT je asi budova na Aungier Street. V této budově mám hodiny angličtiny a irské kultury. Působí velmi příjemně. Využila jsem zde služeb jak zdravotního centra, tak i studentského centra. Knihovna je taky docela hezká a prostorná, je tu o něco málo stolů méně než na Kevin Street. Navíc je z okna opravdu hezký pohled na protější stranu budovy. Dalším kladem knihovny je velikost stolů, která je dostačující, takže si může člověk rozložit všechny potřebné věci, jak chce a pracovat. Do knihovny však potřebujete studentskou kartu, pomocí které si otevřete vstupní branku. Knihovna se nachází v prvním patře a dostanete se k ní po schodech u vchodu z Bishop Street (vedle Národního archívu). Otevírací hodiny knihovny jsou zde. V každé knihovně je možnost tisku. Stačí zajít k tiskárnám a na zdi se nachází "magická" krabička, pomocí které si můžete nabít kredit. Stačí zadat studijní číslo, kde D změníte na 8. Nezadáte tedy D12126206, ale 812126206. Dále je vyžadováno zadání hesla (datum narození). Automat přijímá 1 nebo 2euro. Jedna kopie vyjde na 0.05euro. Pak si na kterémkoliv PC zadáte tisk vašeho dokumentu a po přihlášení k jakékoliv tiskárně se vám vytisknou vámi zadané dokumenty.

Více zde.

Vybrané předměty

5. února 2013 v 9:24 | tmobilek89 |  DIT
I když byl výběr velmi spletitý a nakonec jsem se rozhodla přestoupit z fakulty Civil and Building Services Engineering (DT036A) na fakultu School of Computing (DT211), myslím, že jsem si vybrala dobře.

Pokud si nebudete vědět rady s výběrem modulů, tady je odkaz na katalog modulů a jednotlivých předmětů. Lze tam zjistit i kód daného předmětu.

Irish Cultural Studies

(odkaz, kód: DT 562)
Pokud se dostanete na DIT, určitě si zapište tento předmět. Je tam sice povinná účast 70%, ale myslím, že by nikdo nechtěl zmeškat ani hodinu. Vyučuje ho Marc Gallagher (marc.gallagher@dit.ie). Dneska jsem měla první hodinu tohoto předmětu, v pátek od 9-11hod.

U dveří nám všem hned podal ruku a představil se nám. Pak zjistil, odkud všichni pocházíme a jak se jmenujeme. Potkala jsem tam i Markétu, jednu slečnu z ČR. Celá hodina byla velmi zábavná. Dozvěděli jsme se hodně zajímavých věcí o Irech, že na ně působí britská vlajka jako červená vlajka na býky, že se v Irsku pohybuje teplota po celý rok mezi 7-15°C, takže když se prý šel jednou v Itálii koupat při 20°C, tak na něj zavolali policii.

Celé dvě hodiny prokládal spoustou vtipů, například že si stěžuje cizinec Irovi, že tady mají stále takové deštivé počasí a on mu odpoví, že ne, že minulý týden pršelo jen dvakrát, v pondělí a pak ještě od úterý do neděle. Také nám říkal, že na útesech na pobřeží Irska jsou občas cedule s nápisem: "Beware French people!", protože z útesů skáče mnoho Fancouzů, aby spáchalo sebevraždu.

Pan Gallagher je velmi energický člověk, který během hodiny stále pobíhal po třídě a živě gestikuloval a snažil se i nás zapojit do hodiny, většinou v souvislostí se zemí, odkud pocházíme. Srovnával jak to chodí v různých zemích. Vzal si od nás maily a všechny potřebné informace a materiály nám poslal, takže jsme si nemuseli nic zapisovat. Dvě hodiny utekly jako voda a už teď se těším na další.

První úkol nám zadal třetí hodinu. Měli jsme projít Dublin a fotit cedule na sochách, ulicích a památkách. Pak jsme si měli vybrat jednu a 800 slovy popsat danou osobu/událost apod. Na splnění úlohy jsme měli necelý měsíc. Během jednoho dopoledne se mi to podařilo sepsat. Vybrala jsem si monument na Parnell Street s Charlesem Parnellem. Moc zajímavý život sice neměl, ale byla to jediná fotka cedule, kterou jsem zatím nafotila, tak jsem toho využila. Splněný úkol jsem poslala učiteli mailem. Úloha tvořila 20% celkové známky.

English for Academic Purposes

(odkaz, kód: DT 560)
Jelikož jsem zmeškala rozřazovací test z angličtiny, musela jsem si ho napsat o více než týden později. Test se skládal z šedesáti testových otázek, na které byla vždy jen jeden možnost správná. Test se psal v oddělení jazyků ve třetím patře na Kevin Street v části Annex. Nejdříve jsme dostali formulář, kde jsme museli sepsat informace o sobě (jméno, adresa, irské tel. číslo, obor). Pak jsme měli asi hodinu čas (odešla jsem dříve, tak netuším, jak dlouho to trvalo), abychom vyplnili test. Část testu tvořilo doplňování slov do jednotlivých vět, část testu byl zas celý článek, do kterého se slova doplňovala. Test byl přiměřeně těžký, hlavně záleží na tom, kolik člověk zná slovíček, o gramatice to není. Další den mi přišly výsledky, které určili, že patřím do skupiny Upper Intermediate, tedy do druhé ze tří úrovní, kde byla většina lidí. Podle toho jsem si z rozvrhu, který mi dali, vybrala den a hodinu, kterou jsem chtěla navštěvovat.

Hodiny jsem měla na Bolton Street s mou bývalou koordinátorkou Susan O'Shaughnessy. Na první hodině nás bylo jen osm, ale byl to zatím jen druhý týden výuky, kdy se teprve rozhodovalo, kde kdo bude chodit. Na hodině jsme dostali otištěné materiály, většinou s články, různými otázkami a cvičeními, které jsme společně během hodiny vypracovávali.

Z předmětu šlo celkově získat 20% bodů z dvou esejí, 20% z ústní části a 60% z písemné části.

Internet Apps & Web Development

(odkaz, kód: CMPU2010)
Dneska mě čekala první hodina tohoto předmětu. Tento předmět se vyučuje na fakultě School of Computing. Jedná se o bakalářský předmět 1. ročníku DT211. Vede ho Cindy Liu (email nefungoval). Ve třídě nás bylo o dost víc než u magisterských předmětů, něco kolem 35. Profesorka je velmi příjemná asijská paní, která mluvila pomalu a zřetelně, takže jsem všechno z hodiny pochytila. Přednášky můžu velmi doporučit. Předmět se týká tvorby webových stránek, konkrétně jazyků jako je HTML, XML, Java nebo CSS, základy. Součástí jsou dvě hodiny přednášek a dvě hodiny laboratoří. Tento předmět je zakončen pouze projektem. V předmětu pracuje profesorka s materiály z těchto stránek: http://www.w3schools.com/.

Na dvouhodinový cvikách jsme si z webcourses stáhli zadání a měli jsme ho vypracovat. Úkol na prvních cvikách nebyl nijak složitý, takže se dal během hodiny zvládnout. Pracovat lze buď na školních počítačích nebo na vlastních noteboocích.

Databases 1

(odkaz, kód: CMPU2007)
Na první hodině nás bylo asi zase 35. Profesorka byla velmi milá paní, která mluvila adekvátně, tedy tak akorát rychle a bylo jí dobře rozumět. Tento předmět je opět součástí bakalářského studia oboru DT211. Vede ho Patricia O'Byrne (patricia.obyrne@dit.ie). Na druhé hodině (na první jsem nebyla) jsme probírali základy SQL a to vytváření tabulek a vládání informací do nich. Celý předmět zřejmě bude o SQL a vytváření databází v tomto jazyce. Předmět má hodinu přednášek každý týden, hodinu tutoriál a dvě hodiny laboratoří.

Na tutoriálu jsme si ukazovali příklady. Dostali jsme papíry se zadáním a ve skupinkách jsme nejdříve debatovali, jakým způsobem by se daný problém dal vyřešit, pak jsme každý napsali kód daného příkladu a nakonec jsme si vše vysvětlili a řekli správné řešení.

Cvika jsou dá se říct dobrovolné. Na začátku jsme psali test, na který jsme měli hodiny a skládal se asi z šesti otázek na SELECT apod. Většina otázek byla snadná jen u vytváření příkazu SELECT jsem netušila, na co přesně se mě ptají. Při testu je povoleno používat internet i slajdy z přednášky, nebo je aspoň všichni okolo mě používaly. Celkem šlo získat 100b. Po skončení testu jsme měli ve webcourses zadání příkladu na procvičení a záleželo jen na nás, jak moc času a jestli vůbec budeme věnovat.

Jelikož jsem si nebyla jistá, jak to vůbec je se známkováním, napsala jsem mail paní O'Byrne, která mi poskytla potřebné informace. Celkem lze z tohoto předmětu získat 100%. 50% známky tvoří závěrečná zkouška a 50% je rozděleno na 30% za průběžné testy (5-6) a 20% za use case diagram.