Taekwondo

13. února 2013 v 11:06 | tmobilek89 |  Taekwondo
Ze začátku jsem ITF taekwondu moc nefandila. Byla jsem zvyklá na WTF, které je do značné míry spíše o kopech. Také tréninky v Brně v rámci CESy jsou o něco náročnější než tady, kde se téměř ani nezapotím. V Brně můžu po tréninku ždímat tričko; také proto, že v tělocvičně je dost teplo a máme na sobě i vesty.

ITF taekwondo je spíše o kombinaci kopů a úderů. Jako ochranné pomůcky se používají (ty úplně nejzákladnější) speciální "boxérské" rukavice a chrániče chodidel (nártů). Dále může být součástí výbavy přilba nebo chránič zubů. Když někdo přejde z WTF na ITF, tak je znám, že v kopech je lepší. Je to zapříčené právě tím, že ITF taekwondo se soustředí jak na kopy tak i údery.

Většina ITF taekwondo tréninku v rámci DIT byla taková lehká rozcvička pro mě. Zřejmě polovinu tréninku jsme trávili tím, že jsme procvičovali sestavy, ve kterých se soutěží, a tak to nebylo pro mě tak náročné. V rámci přípravy na nadcházející soutěž v Corku jsme ale začali i více kopat, což mi velmi vyhovovalo a začali jsme navštěvovat i sousední taekwondo klub (odkaz).

První trénink s tímto klubem mě přesvědčil, že i na ITF teakwondu se dá něco zajímavého najít. Neříkám, že jsem zastánce ITF, ale rozhodně si i s ITF můžu něco odnést.

Na trénink jsme přišli jen čtyři a trenér. Zjistila jsem, že asi polovina lidí, co chodí na tréninky, jsou přistěhovalci a žijí v Irsku delší či kratší dobu. Jelikož nás na trénink přišlo tak málo, mělo jednu velkou výhodu, mohli jsme na místo tréninku jet autem. Pěšky by to trvalo necelou půlhodinu. Naskládali jsme se do auta a po chvíli bloudění dublinskými uličkami jsme dorazili na místo. Bylo zajímavé jen autem po levé straně a vidět řidiče na druhé straně auta, než jsem zvyklá.

Tělocvična byla docela malá, ale tak akorát na cvičení. Jen tam byla strašná zima, což se jako velká nevýhoda neukázalo. Protože jsme se během tréninku pořádně zahřáli a už nám to ani nepřišlo. V šatnách byla ale zima téměř jako venku, tak jsme se rychle převlékli a na chvíli se podívali na trénink dětí, které byly opravdu šikovné.

Trenér, který trénink vedl, Stuart O'Relilly, vedl dříve teakwondo klub v rámci DIT. Ti z druhého klubu byli o něco starší než my, někteří o dost starší, ale byla tam i jedna holka zhruba v našem věku, která právě taky jako já začínala s WTF, jen měla za sebou víc zkušeností, než jen já s 1,5 rokem taekwonda. Celkově nás tam bylo sedmnáct.

Trénink byl o něco dynamičtější než na DIT. Nejdříve jsme se rozběhali a zahřáli a pak jsme se trochu protáhli. Ve dvojicích jsme zkoušeli různé techniky kopů a úderů a jejich kombinaci a vždycky jsme se ve dvojicích střídali. Po asi tři čtvrtě hodiny jsme přešli na sparing.

Rozdělili jsme se do dvou skupin (po třech dvojicích) a dělali jsme asi 1-2 minutové souboje. Někteří z druhého klubu měli černé pásky, ale byli na nás velmi mírní a nechali spíše nás si zabojovat a zkusit si to.

Strašně mě to chytlo, protože jsem to nikdy nezkoušela. V Brně sice děláme sparingy, ale je to trochu jiné, protože jsou náročnější a taky tady jsme pod sebou měli žiněnku (odkaz) a chrániče, takže se člověk nebál kopnout, kdyby spadl, tak by ho to tak nebolelo jako normálně v tělocvičně. Při čekání mezi jednotlivými souboji jsem se občas dostala i do rozhovoru ze Zoi, se kterou jsme si dobře rozumněly.

Do dvojice jsem se dostala i s oběma trenéry. Ten z druhého klubu mi i během celého tréninku dával velmi užitečné rady a mohla jsem si s ním vyzkoušet určité reakce, když se do mě třeba někdo pustí s údery, že mám zkusit ho pořádně kopnout do hrudníku. Nebo když protivníka jednou kopnu, tak mám začít používat i ruce a dokončit to závěrečným kopem. Když tak dobře kopu, tak mám zkusit třeba dva boční kopy a nakonec kopnout ze strany.

Všechny tyto taktiky jsem si hned vyzkoušela, takže jsem pak dostala i pochvalu od svého trenéra, se kterým jsem byla na závěr. Pár údery do hlavy během zápasů jsem si aspoň uvědomila, že nepoužívám ruce tak, jak bych měla, ale to se snad časem ještě zlepší. Trenéra jsem přímo ohromila svými kopy, ale není se čemu divit, že mé dřívější tréninky spočívaly právě na nich. A ještě jednu důležitou zkušenost jsem si odnesla. Po posledním souboji s trenérem jsem nemohla popadnout dech. Bylo to tím, že při zápasu zapomínám dýchat, jak moc se soustředím.

Rozloučili jsme se přátelsky s většinou z druhého klubu, sbalili jsme si věci a jeli. Trenér nás postupně vyhazoval podle toho, jak jsme kdo potřebovali. Já jsem potřebovala nejdál, takže jsme si kousek cesty aspoň s trenérem popovídali, odkud jsem (to pozapomněl), že jsem Erasmus studentka, že tu budu do května a kde bydlím.

Musím říct, že 1,5 hodinový trénink byl opravdu skvělý a už se těším na ten příští týden.

Ukázka ITF (odkaz).

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama