Taekwondo turnaj v Corku

24. února 2013 v 18:58 | tmobilek89 |  Taekwondo
Studentská unie pro Erasmáky tento víkend pořádala výlet do Corku. Dostala jsem se tam však i já a to díky taekwondo turnaji. Shodou okolností jsme se nakonec všichni sešli ve stejném hostelu.

O turnaji se mluvilo už nějakou dobu. Nejdříve jsem nechtěla vůbec jen, z důvodu toho, že mě tolik ITF taekwondo nebaví, ale taky protože, že bych si musela koupit dubok a ostatní vybavení. Trenér mi nakonec půjčil dubok od svého bratra, který byl určen pro děti o velikosti 140 cm, ale seděl mi perfektně. Nakonec jsem se tedy nechala přemluvit trenérem a jela s nimi. Celý pobyt nám hradila škola, jen jídlo jsem si vezla s sebou.

Pátek

V pátek od dvou hodin na hostelu nešla elektřina, dokonce v rozsahu jedné ulice nebo celé části Dublinu. Až do doby, než jsem v půl deváté večer odcházla z hostelu, nenaskočil, tak jsem si potmě v kuchyni nachystala věci na cestu, sbalila si batoh a vyrazila na nádraží Heuston, které se nachází asi 15min cesty pěšky podél řeky Tiffey.

Na nádraží už čekal Ali se Sahandem. Glen se Samem za chvíli také dorazili. Jelikož trenér Brandon měl přijet do Corku o hodinu později než my, koupili jsme si z automatu zpáteční jízdenky do Corku. Pro studentskou jízdenku jsem potřebovala jen studenskou kartu DIT a místo čísla studentské cestovní karty, kterou kluci měli, jsem zadala jen kombinaci 123456. Pár minut před odjezdem nás pustili na nástupiště, takže jsme nastoupili do vlaku a v devět hodin večer vyrazili směr Cork.

Vlak byl velmi příjemný. Přirovnala bych to k českým InterCity vlakům, tichá a pohodlná cesta. Většina kluků byla na své první soutěži, takže se mezi sebou taky moc neznali. Na trénincích si toho člověk moc neřekne. Takže se mezi sebou začali bavit a já jsem se snažila trochu pochytit, co říkali, i když to bylo docela obtížné. Naštěstí se mě snažili zapojovat do konverzace a vyzvídali nějaké informace o mě. Byli dost překvapeni, když jsem jim řekla, že mi není 18 nebo 19, jak mi hádali, ale 23. Oni totiž mají kolem 19. Cesta tak utekla velmi rychle, když jsme si povídali, poslouchali hudbu a snažili si zkrátit chvíli piškvorkami, které jsem je naučila, protože to neznali. Tak se není čemu asi divit, že jsem je všechny porazila.

Do Corku jsme přijeli o půl dvanácté večer. Byla tam strašná zima, na kterou jsme moc připraveni nebyli. Zeptali jsme se místního obyvatele na cestu k hostelu Kinlay. Kluci se mě hned vyptávali, jestli jsem mu něco rozumněla, protože mluvil zas jiným nářečím než Dubliňané. Ale pár slov jsem pochytila.

Cesta na hostel nám zabrala asi půl hodiny, protože kluci táhli těžké batohy s vybavením a taky jsme se trochu ztratili. Na hostelu jsme se ubytovali v osmilůžkovém pokoji s dvoupatrovkami a vlastním sociálním zařízením. Byl to takový hostelový snandard, na který jsem si už zvykla, jen v celém hostelu vůbec netopili. Kluci si šli ještě do města něco koupit na jídlo, mezitím dorazil trenér, který byl značně unavený, jelikož jeho malá dcerka ho nenechala přes noc moc vypsat. Osprchovala jsem se a rychle zalezla do postele, i když ani v ní moc teplo nebylo. Usnula jsem kolem jedné hodiny.

Sobota

Jelikož registrace začínala o půl jedenácté a museli jsme se ještě nachystat, tak jsem vstávala kolem půl osmé, ostatní tedy až o hodinu později. V rámci hostelu jsme měli i snídani, která obsahovala klasickou kombinaci opečený toast, máslo, marmeláda a černý čaj, tak jak jsem si už za poslední měsíc zvykla. Po snídani jsem od trenéra dostala dubok, abych si ho vyzkoušela a naučil nás vázat si pásky. Já jsem měla bílý; Sam, Sahand a Ali bílo-žlutý (ti dělají tkd od září) a Glan žlutý.

Taxikem jsme během pár minut dojeli k univerzitě Cork Institute of Technology a po pár neúspěšných pokusech jsme našli i sportovní halu, ve které se turnaj odehrával. Po cestě jsme potkali i posledního člena naší výpravy. V hale bylo asi 6 dalších univerzit. Převlékli jsme se do duboků a kluci se zvážili, aby je mohli zařadit do váhové kategorie. Jelikož jsem soutěžila jen v sestavách, nemusela jsem se vážit. Kluci měli večer kebab, tak byli někteří trochu překvapeni, že je zařadili do vyšší kategorie, než se domnívali. Ani vynechází snídaně zdá se nezabralo.

V hale, s "velkým překvapením", bylo také dosti chladno, jelikož vstupní dveře vedli přímo do haly a i když bylo v hale dost lidí, tak se uvnitř moc neoteplilo. Celý den od půl jedenácté do páté odpolední jsme strávili tam. Nejdříve jsme se dívali na soutěž sestav (petterns) lidí s černými pásky. Vždycky ve dvojicích každý předvedl vybranou sestavu a podle bodového ohodnocení se bojovalo o tři nejlepší medaile v každé kategorii podle váhy a pohlaví. Pak následovala soutěž v soubojích (sparring), která byla postavena na pyramidové metodě; vždycky nejlepší z dvojice postoupil dál. Soutěž byla v rámci univerzit, a tak se organizátoři snažili, aby mezi sebou nebojovali dva ze stejné univerzity.

Po černých páscích přišli na řadu sestavy kluků v kategorii bílé až žluté pásky. V této kategorii jsme získali první medaily, a to stříbrnou. Po nich, kolem druhé hodiny, jsem přišla na řadu já. V kategorii dívek bílé až žluté pásky nás sice moc nebylo asi osm, ale i tak jsem si to šla hlavně vyzkoušet. V porotě zasedal můj trenér a další dva lidé. I když jsem uměla obě dvě sestavy (šandži i sandžurugi), tak jsem zvolila tu jednodušší (sandžurugi) a před samotným výstupem jsem si to nanečisto párkrát zopakovala. Sestava se mi povedla podle bých představ a předvedla jsem ji bez chyby. Po vyhlášení vítězů za mnou přišel trenér s tím, že jsem o bod skončila na čtvrtém místě a že je to skvělý výsledek.

Jelikož čekání na naší kategorii bylo značně zdlouhavé, tak jsme si krátili s kluky dlouhou chvíli různými blbinkami, že jsme se shazovali z lavičky, boxovali nebo vtipkovali. Kluci odešli na oběd, ale jelikož jsem měla jídlo své, jsem se k nim nepřipojila, tak mi Sam donesla aspoň čokoládovu tyčinku. Celkově si mě kluci docela opatrovali a ptali se mě, jestli něco nepotřebuju, nebo když odcházeli v pátek večer na večeři, jestli mi nemají něco přinést, což bylo od nich opravdu hezké.

Poté jsem už dostala na starosti digitální foťák od trenéra, abych kluky natáčela a on fotil a povzbuzoval je. Některé zápasy byla opravdu tvrdé, ale například u dvou holek s černými pásky říkal trenér, že bych je určitě porazila. Klukům se až tolik nedařilo, i když bojovali opravdu s nasazením a velmi dobře. Bohužel se mezi účastníky našlo i několik bývalý kickboxerů, kteří moc slitování neměli. Ale aspoň Sahand dokázal zabojovat a získat pro DIT taekwondo bronz. Jen to odnesla trochu jeho noha, protože si asi narazil holeň, a tak při cestě za oslavou mu půjčil trenér hůlku, kterou měl s sebou.

Trenér, jak jsem zaslechla, si dost stěžoval na organizaci celé soutěže. Tuto soutěž totiž měla hostit Trinity College, ale díky tomu, že neměla jak zajistit občerstvení a automaty apod. tak se soutěž přesunula na Corku, kde ani jedna z požadovaných věcí nebyla díky financích zajištěna.

Taxikem jsme se zas dostali na hostel a po sprše jsme vyrazili na procházku do centra, kde si v off licence obchodu kluci sehnali alkohol, aby nemuseli večer utratit tolik v hospodě. Po cestě jsme se opět ztratili, ale nakonec jsme se zpět nějak dostali. Od trenéra jsme dostali pizzu za skvělý výkon, který jsme podali. Ve společné jídelně jsme potkali i druhý tým, se kterým jsme se domluvili na společné oslavě v hospodě Mardyke. Po večeři jsme na pokoji odpočívali, protože hlavně kluci byli značně unaveni ze soutěže. A v devět jsme se vydali na cestu do hospody, abychom oslavili úspěšný den. Sam, Ali a Sahand se od nás odpojili, jelikož jim pizza nestačila a my jsme se opět taxikem dostali tam, kam jsme mířili.

Strávila jsem příjemný večer s lidmi s druhého, ale zdá se i jiných týmů. Nechala jsem se pozvat o Glena a trenéra aspoň na kolu. Byl to asi první pořádný večer v irské hospodě, takže jsem si to docela užila. Seznámila jsem se tam se španělskou slečnou, která je v Irsku také na Erasmu a vyhrála sparring v mé kategorii. Já jsem se bohužel sparringů zúčastinit nemohla, protože i když trenér dovezl i rukavice a chrániče pro mě, tak jsem potřebovala ještě chránič na zuby a ten jsem neměla.

Shodou okolností jsem tam potkala i jednoho irského skauta, shruba v mém věku, který se svým kamarádem procestoval pěšky Českou republiku od rakouských hranic až do Prahy, a tak mi vyprávěl, jak se mu v ČR velmi líbilo a jak si zamiloval Prahu, kde pobyli delší dobu a jak jim lidé pomáhali, jelikož byli závislí pouze na sobě a pomoci ostatních lidí. Popovídala jsem si samozřejmě i s trenérem, který kvůli rodinným problémům musel odjet z Corku už během večera, ale nejdříve se ujistil, že tam s Glenem budu v pořádku. A taky jsem byla, jelikož, když jsem kolem půlnoci chtěla už jít, tak mi zavolal taxi, jelikož to bylo docela daleko od našeho hostelu.

Venku přímo mrzlo, když jsem odjížděla. Ostatní se vydali do jiné hospody, ale pro mě bylo pro jeden den zážitků dostatek, takže jsem se vrátila na hostel a kolem jedné šla spát. Kluci se vrátili kolem čtvté až páté hodiny. Taky podle toho ráno vypadali.

Neděle

Ráno jsem vstala a jelikož ještě kluci tvrdě spali, tak jsem si skočila dolů na snídani a v klidu jsem posnídala. Kolem deváté vstali a po snídani jsme sbalili věci a vydali se na nádraží. Kolem půl jedenácté jsme nastoupili do vlaku a strávili v něm asi 2,5 hodiny, než jsme se dostali zpátky do Dublinu. Po cestě jsem narozdíl od cesty do Corku mohla pozorovat irskou krajinu, která je velmi hezká. Je mírně vlnitá a plná luk, které jsou rozděleny keři a stromy, takže tvoří jakoby "záplaty". Zdá se mi, že Irsko není tolik osídlené, nebo jsem aspoň z vlaku viděla jen pár roztroušených domků a nebo městečka, která sestávaly především z řadových domů, které jsou na "ostrovech" zdá se velmi rozšířené.

Jelikož jsme byli z celého víkendu značně unaveni, ani jsme si po cestě moc nepovídali a dospávali předešlou noc. Do Dublinu jsme dorazili kolem jedné hodiny odpolední. Rozloučila jsem se s kluky, se kterými jsem se za posledních pár hodin docela skamarádila, a během čtvrt hodiny dorazila zpátky na hostel, kde na mě čekal notebook a skupinka španělských a německých studentů, od kterých jsem si na celý víkend velmi ráda odpočinula.

Více zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama