Víkend sv. Patrika v Galway

19. března 2013 v 20:41 | tmobilek89 |  Cestování

Pátek

Během víkendu sv. Patrika byl hostel, ve kterém jsem bydlela plně obsazený. Naštěstí jako dlouhodobě ubytovaná jsem místo měla. Amir však tolik štěstí neměl. Byl v hostelu teprve třetí týden, takže si musel sehnat ubytování někde jinde. V celém Dublinu však bylo na tento víkend obsazeno, a tak dostal nápad, že by toho mohl využít a jet se podívat někam jinam. Nabídl mi, jestli nechci jít s ním, že by jinak řekl Ivanovi. Jelikož představa narvaného hostelu a Dublinu plného lidí pro mě příliš lákavá nebyla, rozhodla jsem se jet s ním. Rozhodli jsme se navštívit Galway, kde jsem před dvěma týdny byla. Jistě by se našli v Irsku i lepší místa, ale chtěli jsme prozkoumat trochu západní pobřeží Irska. Zarezervovali jsme si hostel, sehnali lístky a v pátek před svátkem sv. Patrika jsme vyrazili za podmračeného počasí směrem Galway.

Amir končil v práci v šest, takže jsme se domluvili, že se sejdeme na autobusovém nádraží Busáres v sedm. Na autobus jsme čekali asi jen deset minut. Byl to dvoupatrový autobus bez WC, takže vydržet 3,5hod nebylo zrovna nejpříjemnější, ale dalo se to. Cesta díky povídání rychle utekla. Oba jsme byli značně unaveni, tak jsme po cestě i podřimovali a sledovali bedlivě čas, protože na recepci hostelu byli jen do 23hod. Do Galway jsme dorazili sice se zpožděním, ale díky tomu, že jsem centrum Galwaye dobře znala a hostel byl nedaleko Kinley hostelu, kde kluci před dvěma týdny bydleli, tak jsme se dostali do hostelu Celtic ještě před 2hod. Venku byla ale neskutečná zima. Hostel byl velmi malý. Měl obývací pokoj s TV, společnou kuchyňku a asi tři ložnice. V jedné s pěti dvouposchoďovkami jsme se ubytovali. Amir měl hlad, protože nevečeřel, tak jsme vyrazili ještě do centra sehnat aspoň nějaké rychlé občerstvení s bagetami. Vrátili jsme se do hostelu, a protože bylo už velmi pozdě, tak jsem se rychle okoupala ve velmi maličké sprše a šli jsme spát. V celém hostelu byla zima, protože šetřili s topením a postele byly francouzské, což znamená takové kovové s pružinami a velmi vrzaly. Také v celém hostelu nebylo místo pro věci, takže jsme si je museli vždy brát s sebou.

Sobota

Ráno jsem se vzbudila kolem osmé. Od osmi byla snídaně, takže jsem se vstala a šla na snídani. Jako obvykle hostel nabízel toasty, marmelády, obvykle pití a cereálie. Z jídelny byl aspoň hezký výhled na přístaviště, jinak jsme z pokoje viděli jen zeď protější budovy a ani kolem hostelu nic zajímavého nebylo. Po snídani jsem využila wifi a čekala na Amira. Ten v kolem 10hod vstal, posnídal, a tak jsme mohli využít hezkého i když trochu chladného počasí a vyrazit na obhlídku Galway.

Galway je docela malé městečko, takže se dá během jednoho dne velmi lehce projít. Vydali jsme se k přístavišti a pak směrem podél řeky. Krajina kolem byla opravdu hezká. Amir říkal, že mu to připomíná Nový Zéland, mě teda spíše ČR, když jsme procházeli kolem řeky. Po dlouhé době jsem taky mohla vidět moře. Městečko je velmi útulné a protknuté řekami. Nachází se tam pár kostelíků a katedrála, u které jsme se na chvíli zastavili a povídali si na lavičce a vyhřívali jsme se na sluníčku, protože moc teplo nebylo.

Navrhla jsem, abychom se vrátili zpátky do hostelu, abychom se trochu ohřáli. Cestou jsme se zastavili do Burger Kingu na hamburger a hranolky. Jak tak sleduju, tak se mé stravovací návyky v Irsku dost změnili, ale jak říkám, proč taky neochutnat něco jiného, než na co jsem zvyklá. Odpoledne jsme strávili na hostelu a odpočívali jsme u sledování izraelského seriálu Pini.

Na večeři jsme si skočili do nedalekého Sparu aspoň pro pizzu. Pak jsme se na nějakou dobu zakecali s recepční. Byla z nějaké části také Židovka jako Amir, tak se dali do řeči a povídali jsme si asi hodinu. Kolem 22hod jsme se oblékli a vydali se do centra objevovat noční život Galway. Našli jsme po chvíli hledání malou hospůdku, kde u stolu hráli tři lidé na kytaru a zpívali irské písničky. Amir si dal Giness, protože podle jeho slov mu koluje snad už v krvi a je prý napůl Ir, protože považuje Guinness za nejlepší pivo, a napůl Izraelec, protože by mohl jíst hummus od rána do večera. Než jsme se vydali do další hospody, tak jsme si chvíli sedli ven na schody a povídali jsme si a pozorovali noční život Galway. Musím říct, že v Galway to není až tak bouřlivé jako v Dublinu. Nakonec jsme se zastavili ještě v jedné hospodě přímo na náměstí, kde hrála už normální taneční hudba. Amir si objednal Guinness a já kolu. Nebyl z toho zrovna dvakrát nadšený. Chvíli jsme seděli a pozorovali okolí. Pak mi nabídl, ať se napiju jeho piva místo koly. Nejprve jsem nechtěla, ale pak jsem si řekla, že to stejně zkusit sama chci, tak proč ne. Pak jsem se ještě napila několikrát. Vypadalo to, že Amir je už spokojenější, že nepije sám, ale že to pro něj zas tolik neznamená jako pro mě, která jako abstinenta začala pít. Byli jsme tam asi do jedné a pak šli zpátky v mrazivé noci do hostelu.

Neděle

Ráno jsme vstávali později, protože jsme oba dospávali předešlý den, kdy jsme šli spát pozdě. Dala jsem si sprchu a posnídala. Byl svátek sv. Patrika, takže jsme vyrazli do města, kde bylo už docela živo. Myslela jsem si, že potkám více lidí v zeleném, ale připadalo mi, že tolik lidí v zeleném není. Zato lidí bylo v celém městě tolik, že bylo někdy problém projít davem. Jako správní Irové jsme se hned dopoledne zastavili v hospodě, kde jsem se nechala od Amira pozvat na Guiness, moje první celé pivo v životě. Popíjeli jsme, poslouchali U2 a jiné irské zpěváky a skupiny a povídali jsme si jako obvykle. Potkali jsme tam i maminku s dvěma dětmi, které si daly aspoň horkou čokoládu. V celém městě byly otevřené jen cukrárny, restaurace a hlavně hospody, a také obchody se suvenýry. Zaskočili jsme si na bagetu do obchodu a vydali se přes centru zpátky na hostel. Celý den pršelo, takže ani v ulicích odpoledne moc lidí nebylo a většina se schovala v nějaké hospodě. My jsme si skočili do obchodu pro lososa a rýži, kterou jsme si pak připravili v kuchyňce na večeři. Zalezli do obývacího pokoje a sledovali film a poslouchali izrelské písničky. Šli jsme spát kolem jedenácté.

Pondělí

Ráno jsem vstala, posnídala a připravila sendviče na cestu. Kolem půl dvanácté jsme měli vyjet z Galway, ale jelikož Amir vyhodil lístek z autobusu, museli jsme v Galway strávit o dvě hodiny déle. Poprvé mu řidič nechtěl uznat mail, který mu ukázal jen v mobilu, že ho potřebuje mít vytisknutý a podruhé zas řidič namítl, že potřebuje mít k tomu mailu aspoň nějaké potvrzení od revizora, takže jsme museli jít do kanceláře pro razítka. Nakonec jsme za deštivého počasí v půl druhé vyjeli z Galway. Cesta už utekla rychle, protože jsme jeli přes den a mohli jsme sledovat krajinu okolo. V půl páté jsme dojeli na letiště v Dublinu, takže jsem se od Amira odpojila, protože jsem musela vyzvednout sestru a mamku, které přiletěly.

Na letiště jsme se během deseti minut potkaly a vyjeli autobusem (747) do centra. Cesta trvala asi dvacet minut, během kterých jsme si povídali, co nového se za tu dobu, co jsme spolu nebyli, stalo. Byly ubytované v hostelu Abbey, nedaleko O'Connell Street, takže jsme se nejprve vydali do obchodu a pak se ubytovaly. Pokoj byl velmi útulný a záviděla jsem jim ho, oproti tomu kde bydlím teď já. Chtěla jsem jim ukázat i ten můj, ale během víkendu sv. Patrika nebyla povolena žádná návštěva, tak jsme se vydali zpátky do jejich hostelu, kde jsme povečeřeli a já se vrátila zpátky domů. Popovídala jsem si s Amirem. Jelikož neměl co jíst, tak jsem mu dala pečivo, které mi sestra přivezla z ČR. Strašně mu chutnalo a říkal, že mu připomíná to z Izraele, tak jsem mu slíbila, že mu přivezu až se budu vracet z velikonočních prázdnin. Na chvíli se za námi zastavil i Martin, který sháněl svou kamarádku, na kterou neměl celý týden čas, a následující den odjížděla, tak byl zklamaný, že ji takhle prošvihl. Kolem jedenácté jsem zalezla do pokoje a šla spát.

Více zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama