Cliffs of Moher a Connemara národní park

7. června 2013 v 11:22 | tmobilek89 |  Cestování

Cliffs of Moher

Protože jsme již věděli, že další víkend v Dublinu strávit nechceme, naplánovali jsme si poslední delší výlet v Irsku a to na západní pobřeží, kde již většina mých přátel, podle fotek z FB, byla. Nachází se tam nejen třetí největší město Irska Galway, ale také překrásné útesy a národní park.

Jelikož se nám už nechtělo vymýšlet odkud kam jet, kolik nás to bude celkově stát, což by při cestování autobuse a vlakem stálo docela dost, rozhodli jsme se využít tour, které je v Irsku nepřeberné množství. Jelikož jsme chtěli navštívit obě místa, rozhodli jsme se pro dvoudenní tour s Heally's.

V sobotu v šest hodin ráno jsme vstali. Den předem jsem už nachystala sendviče s uzeným lososem, takže jsme jen vzali svačinu, vodu, banány a po ranní dávce turecké kávy z Izraele vyrazili směrem k O'Connell Street. Amir jako vždy ještě než jsem stačila zjistit, kterým autobusem se máme vydat, vyžadoval sendvič, protože už se nemohl dočkat. Počasí bylo hezké, takže jsem ani nepředpokládala, že by se předpověď počasí o dešti mohla vyplnit, ale bohužel tak se stalo.

Cesta do Galway trvala asi dvě a půl hodiny. Seděli jsme úplně vzadu, protože jsme se do autobusu dostali mezi posledními. Navíc jsme byli oba dva značně ospalí z brzkého vstávání, a tak jsme oba dva ulehli a spali téměř celou cestu.

Před desátou jsme tak dorazili do Galway, kde si mě si řidič se slovy "Turonova team" zavolal dopředu, tím se pak Amir dlouhou dobu ještě bavil. Řekl nám, že máme vystoupit a počkat u dveří na vyřízení papírování. Jelikož byl autobus již plný, připravili pro nás menší autobus, kde nás jelo dohromady asi deset.

Amira dost rozčilovalo, že musel poslouchat povídání řidiče, ale jelikož se jednalo o tour, tak se nebylo čemu divit. Sice jsme mu dost nerozumněli, jelikož měl silný přízvuk, ale aspoň jsem pochytila informace o cestě, takže jsem je mohla pak reprodukovat stále se vyptávajícímu Amirovi.

Počasí se zhoršilo a bylo pod mrakem. První naše zastávka byla u jeskyň (Aillwee Cave), které jsme neměli zájem navštívit a zbytečně utrácen za vstupné. Raději jsme posvačili a procházeli se po okolí. Amir mě naučil nějaká nová hebrejská slova a já zas jeho pár užitečných českých slov, například šprcka. Bohužel si z češtiny zapamatoval nejlépe jen slovo dobrá, které pak začal používat při každé méně či více vhodné příležitosti a začal tak oslovovat i mě.

Po půlhodině začalo pršet, tak jsme se schovali pod stříšku a pokračovali v povídání. Přidali jsme se k jiné skupince a pokračovali v cestě už normálním velkým autobusem. Po cestě k útesům jsme vyjeli na jeden z kopců skalnatého pohoří, kde nám řidič umožnil si udělat pár fotek. Také jsme navštívili nějaké pohřebiště, ale o to jsme vůbec zájem neměli, jelikož začalo pršet a my jsme chtěli především vidět útesy.

K nim jsme dorazili kolem jedné hodiny. Zaplatili jsme poplatek 1euro a vydali se cestou nahoru. Pršelo a nad útesy se snesla mlha, takže jsme ani nedoufali, že by se nám na útesy mohl naskytnout nějaký hezký pohled. Kolem bylo spousta turistů a dokonce jsem slyšela i jednoho Čecha. Prošli jsme se k věži a udělali pár fotek. Naštěstí se díky větru mlha rozplynula a my jsme mohli vidět útesy v celé jejich kráse. Musím říct, že to bylo asi nejkrásnější místo z celého Irska, kde jsem zatím byla.

Pokračovali jsme dál podél útesu a stále dál a dál se před námi otevíraly nové a nové části útesu. Měli jsme ale jen 1,5hod na prohlídku, takže jsme se otočili a šli zpátky. Amir vtipkoval, že je z Bratislavy v případě, že by jsme tak narazili na nějaké jeho bratrance ("cousins", myšleno Araby apod.). Tak jsem mu teda vysvětlila, že v případě že bychom ze střední Evropy narazili, tak by mu nikdo nevěřil, že z Bratislavy je, protože neumí ani správně vyslovit název Bratislava.

Prošli jsme se ještě na druhou stranu útesů, ale protože už bylo dost hodin, tak jsme se vrátili zpátky do autobusu a pokračovali v cestě do malé vesničky. Po cestě jsme se ještě jednou zastavili u pobřeží a udělali pár fotek. Výhled však nebyl až tak oslňující. Ve vesničce nám řidič zastavil kolem třetí hodiny u hospody s bufetem, kde jsem si dala aspoň jablkový šáteček a Amir polívku s domácím chlebem. Nebyly tam zrovna nejlevnější ceny. U řidiče jsem se poptala, kde budeme v Galwaye spát. Musel to ještě zjistit.

Po cestě jsme se již nikde nezastavovali, jelikož jsme měli málo času. Do Galway jsme dorazili pár minut před šestou hodinou. Pro většinu to znamenalo, že přestoupili na další autobus do Dublinu. Oznámil mi, že spíme v nějakém hostelu na B a že nás tam zas menším autobusem doveze.

Přestoupili jsme tedy do mini busu a jeli na pobřeží Galwaye, kde jsme se před týdny procházeli. Udal nám směr, název hostelu a nechal nás na pospas osudu. Bohužel jsme název zapomněli, takže jsme se vydali za mrholení do centra. Info centrum bylo bohužel zavřené, takže jsme šli zpátky. Narazili jsme na stánek s italskou zmrzlinou a i když bylo mizerné počasí a docela chladno, tak Amir navrhl, že bychom si mohli dát zmrzlinu. Koupili jsme si velký kornout společně s dvěma velkými kopečky zmrzliny (pomeranč a sušenky) a pod střechou jsme si ji hezky vychutnali, abychom si obalili nervy na další pátrání po hostelu Barnacles. Naštěstí nám paní v obchodě se suvenýry poradila a my jsme ho během chvíle našli.

Na recepci jsem vyplnila formulář, dostali jsme karty ke vchodům a potřebné informace. Po schodech jsme vyšli do druhého patra, kde se nacházel náš pokoj s šesti poschoďovkami. Na pokoji byly přímo dvě sprchy, takže jsem toho hned využila a šla se po dlouhém a únavném dnu osprchovat. Amir hned ulehl na postel a odpočíval. Pak si vyžádal masáž, tak jsem mu vyhověla. Ale jelikož jsme měli oba hlad, rozhodli jsme se vyrazit do ulic a něco dobrého najít.

V ceně hostelu byla i sleva do nedaleké restaurace. Sedli jsme si na bar a dali si hamburger s hranolkami a Guinness. Byla to docela dobrá večeře. Povídali jsme si o různých národnostech a srovnávali je, tak jako vždycky. Pomlouvali jsme povahu Skotů a Irů. Amir se divil, že když se chtěli Irové od Britů osvobodit, tak proč mají stále kohoutky zvlášť na studenou a teplou vodu a jezdí vlevo, což jsem mu dala za pravdu. Největší kámen úrazu přišel, když jsme chtěli zaplatit, jelikož číšnici si nezaznamenali naši objednávku a než si nás někdo všiml, tak to taky dlouho trvalo. Nakonec jsme zaplatili a šli zpátky na hostel, jelikož Amir byl jako vždy unavený.

Zalezli jsme do postele a spali až do půl osmé. Spalo se mi dobře.

Connemara národní park

Druhý den na nás čekal autobus na místě, kde nás předešlý den vysadil. Měli jsme ještě dostatek času, takže jsme sbalili věci a šli dolů do kuchyňky posnídat. Dali jsme si tousty s máslem a marmeládou a cappucino z automatu. Odhlásili jsme se z hostelu a vydali se projít na chvíli do Galwaye, než autobus dorazí. Mikroautobus nás dovezl zpátky na autobusové stanoviště, kde opět nastaly zmatky, jelikož neměli dostatek místa v autobusu.

Nastoupili jsme zpátky do mikrobusu a vyrazili kolem čtvrt na jedenáct z Galwaye. Nepršelo, ale zrovna slunečno nebylo. Po cestě jsme hned za Galwaye zastavili, abychom přestoupili do většího autobusu. Po cestě jsme se zastavili v nějaké vesničce u pobřeží. Udělali jsme pár fotek a docela se nudili, jelikož půlhodinová zastávka kdesi nás moc nepotěšila. Koupili jsme si chipsy, abychom aspoň trochu zahnali hlad, ale moc to nepomohla. Navíc pro mě byly moc pálivé.

Další zastávka už byla o poznání lepší. Zastavili jsme u jezera a naskytl se nám tak pohled na pohoří Connemara. Už po cestě jsme obdivovali národní park, jezera a pohoří. V půl druhé jsme konečně dorazili k hradu Kylemore Abbey. Zaplatili jsme u řidiče vstupné a vydali se na prohlídku.

Jelikož jsme už byli značně vyhládlí, nejprve jsme si zašli do bufetu na oběd. Jelikož opět ceny, jak se již dalo očekávat, nebyly zrovna nejmenší, spokojila jsem se s koprovobramborovou polévkou s chlebem. Od Amira jsem ochutnala i lososovo-špenátový quiche, ale ten nebyl vůbec dobrý, tak jsme si spravili chuť brownies. Ten byl opravdu dobrý.

Měli jsme necelou hodinu, abychom se pokochali hradem a udělali pár fotek hradu i přilehlého okolí. Hrad i jezero bylo velmi krásné. Dostali jsme se i ke kostelu a podívali jsme se dovnitř. Usoudili jsme, že na návštěvu zahrad už nemáme čas, tak jsme se kolem třetí hodiny vrátili zpátky do autobusu. Byli jsme už všichni unaveni, tak jsme cestou podřimovali.

Po cestě jsme zastavili jak u pobřeží, tak také v malé vesničce, kde i přes chladné počasí skupinka kluků plavala v místním rybníku. Do Galwaye jsme se sice dostali před šestou hodinou, ale jelikož nás všechny napsali, až na autobus o hodinu později, museli jsme si počkat. Nepomohlo ani přemlouvání řidiče, který před námi pustil jinou skupinku.

Zašli jsme tak do obchodního centra, kde většina obchodů díky tomu, že byla neděle, byla zavřená, ale aspoň tam nepršelo a bylo tam příjemně. Vrátili jsme se zpátky a konečně kolem sedmé hodiny jsme nastoupili do autobusu směr Dublin, kde jsme dojeli kolem deváté.

Více zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama